„Teď už se nebojím umřít.“ V Mokré-Horákově vznikne speciální bydlení pro dospělé autisty

„Sem do kavárny chodím uklízet stolečky. Vždycky před směnou kromě pondělka,“ hlásí pyšně Marek z Mokré-Horákova. Sám má poruchu autistického spektra a chodí vypomáhat do místní kavárny Mezi stromy.

„Kdyby sem Marek nechodil a hosté se nám přilepili k lavičce, tak by to byl průšvih. Markova práce je důležitá a jsme rádi, že ho tady máme,“ ujišťuje majitelka kavárny Martina Lintnerová. Sedí u stolu na terase kavárny společně se svou matkou Janou Hubovou a kamarádkou a zároveň provozní kavárny Kateřinou Boukalovou. Všechny tři spojuje snaha vytvořit v obci kvalitní životní zázemí pro autisty. Mají s tím osobní zkušenost.

Osobní zkušenost

„Mám ještě druhou dceru s autismem, Katku, která má téměř 28 let,“ začíná své vyprávění projektová manažerka Jana Hubová. „Potřebuje celodenní dopomoc, nikdy nebude moct být sama,“ pokračuje žena. Její dcera si diagnózu vyslechla v šesti letech. Měla štěstí, že se dostala do specializované třídy pro autisty. Jenže po konci školní docházky nastal problém. „Potom jsme zjistili, že vlastně není kam dál. Kolem toho dvacátého roku věku pro lidi na autistickém spektru s vysokou mírou podpory služby nejsou nebo jsou téměř nedostupné,“ dodává Hubová s tím, že i díky osobní zkušenosti stála dřív u zrodu jiných pomocných služeb.

Dcera Jany Hubové bude jednou ze šesti obyvatel nového domova se zahradou. Vznikne po rekonstrukci a dostavbě rodinného domu. „Protože lidé s autismem mají vysoké nároky na soukromí, tak bude mít každý svůj pokoj. Budou mít dvě koupelny, společnou kuchyň, jídelnu, budou tam relaxační místnosti. A protože je to sociální služba, tak tam bude zázemí i pro ně, aby nájemníkům mohli případně pomoct. Služba bude poskytovaná 24 hodin denně 7 dní v týdnu,“ upřesňuje Hubová detaily fungování speciálního nájemního bydlení.

Finanční pomoc

Hledání vhodného pozemku pro takovýto dům trvalo přes deset let. Pak přišel problém s penězi. Banky nechtěly spolku Tady to mám rád půjčit peníze. „Víceméně nám říkali, že vypadáme jako neúspěšný startup. Nevědí, jak to chodí v sociálních službách a půjčovat peníze, když neví, jak to bude, se jim nezdálo dobré,“ krčí rameny Hubová.

Peníze nakonec poskytla Evropská unie. A s ní i desítky okolních měst a obcí včetně Brna nebo Šlapanic a taky Jihomoravský kraj. „Jsou to peníze na rekonstrukci nemovitosti a ne na její samotný nákup. S tím pomohl Jihomoravský kraj. Pak se spojily obce v rámci ORP Šlapanice. 36 z těch 40 obcí nás podpořilo. Buďto darem anebo formou bezúročné půjčky. Peníze začneme vracet, až budeme fungovat, půjčky umoříme ze splátek klientů za bydlení,“ vypočítává radostně Kateřina Boukalová, dříve cestovatelka, kterou pandemie covidu-19 uzavřela v Česku, kde ale díky projektu pro autisty našla své nové poslání.

Z celkového rozpočtu 26,5 milionu korun zbývá vybrat ještě 4 miliony. Lidé můžou přispět ve veřejné sbírce. „Pro mě je to hrozně důležité v tom, že i za sebe chci veřejnosti dokázat, že takové soužití může fungovat a lidé se toho nemusí bát. Že prostě člověk nemusí mít obavy, že má vedle autistického souseda, protože to neznamená, že s ním budou problémy a bude tam vyřvávat do noci. Je to soused jako každý jiný. Jasně, chová se trošku jinak a má specifické potřeby. Ale chceme tímhle otevřít oči lidem, aby se toho nebáli,“ zdůvodňuje svou motivaci Martina Lintnerová, která i díky kavárně může lidem s autismem nabídnout pracovní zázemí, do budoucna rozšířené i o práci na komunitní zahradě. „Máme pole na kraji obce. I člověk s handicapem takto může něčemu přispět – vypěstované produkty pak budeme používat v kavárně,“ dodává žena.

„Před deseti lety jsem dostala dotaz: ‚Paní Hubová, už se nebojíte umřít?‘ Tak teď už se nebojím umřít. Budu vědět, že když tu pro svou dceru nebudu, tak že její život bude šťastný i beze mě,“ uzavírá Jana Hubová. Dostavba domu na nájemní bydlení pro autisty má začít letos. Obyvatelé by se do něj mohli nastěhovat příští rok v lednu.