Technickým muzeem v Brně zní orchestriony, pianoly, flašinety a další hrací strojky

1. prosinec 2014

Brněnské technické muzeum přibližuje mnoho oborů techniky. K nejpůvabnějším expozicím patří část nazvaná „Salon mechanické hudby“. Jsou v ní k vidění i ke slyšení nejrůznější hřebíčkové stroje, orchestriony či pianoly.

Jedno mají společné. V době svého vzniku měly za úkol přehrávat hudební motivy, produkovat populární melodie na veřejnosti i v soukromí a upoutávat dokonalým řemeslným zpracováním. I dnes sbírka uchvacuje emotivní zdobností jednotlivých exponátů a také precizní hodinářskou a uměleckou řezbářskou prací.

K nejhlučnějším exponátům nepochybně patří velký skříňový flašinet. „My máme představu flašinetáře, který mohl nosit nástroj přes rameno anebo na zádech jako batoh. Tento flašinet se ale dopravoval na vozíčku. A dokonce i my tady s tímto flašinetem jezdíme po některých akcích, například na srpnové mezinárodní setkání flašinetářů tady v Brně,“ říká autor expozice Petr Nekuža.

Část výstavy má podobu starobylé lidové hospody nižší cenové skupiny. Vévodí jí orchestrion, který míval stejnou funkci jako novodobé jukeboxy. „Hospodští si je pořizovali, aby na nich vydělali. Takže tady byla mincovní dráha, do které se hodil příslušný obnos a orchestrion zahrál některou z melodií,“ vysvětluje Nekuža.

Melodie orchestrionu je vepsaná na obřím válci

Zatímco orchestriony anebo klavíry s implantovanými mechanickými strojky zabírají spoustu místa, jiné exponáty jsou mnohem drobnější. Hrací mechanismy se totiž instalovaly také například do šperkovnic anebo do krabic na doutníky. Některé ozvláštňovaly i fotoalba.

Salon mechanické hudby v Brně svým rozsahem rozhodně návštěvníky nezklame, přesto se tu snaží doplňovat další nové exponáty. „Není to ale jednoduché, protože v dnešní době jsou mechanické hudební nástroje poměrně drahé. A složitá je také jejich údržba. Lidí, kteří je umí opravovat anebo naladit, není mnoho,“ uzavírá Petr Nekuža.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m17!1m11!1m3!1d848.2870151831185!2d16.581878027722283!3d49.22811192258605!2m2!1f0!2f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0000000000000000%3A0x4442ccc41fc14b7a!2sTechnick%C3%A9+muzeum+v+Brn%C4%9B!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1417429694871" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: hon
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová