Takzvané růžové vozíky usnadní cestování vlakem imobilním, zatím na 3 nádražích

Vlaky, železnice, železniční doprava (ilustrační foto)
Vlaky, železnice, železniční doprava (ilustrační foto)
Ulehčit nastupování a vystupování z vlaku má lidem s pohybovými problémy speciální vozík. Zatím na několika nádražích v zemi jsou k dispozici takzvané růžové vozíky, které věnovalo sdružení Žijeme tady. Do vagonu se díky nim bez větších problémů dostanou nejen vozíčkáři, ale i senioři nebo třeba cestující se zlomenou nohou.

„Vlakem se mi cestovalo velice špatně,“ říká Hana Grygarová. „ Pokud bych normálně nastupovala, tak byl potřeba jeden člověk, který mě dobře zná, ví, jak moje tělo funguje, a ještě druhý člověk.

„Je trochu problém, že lidi nevědí. Tahají mě třeba za ruce, to mi může ublížit, nebo že do mě blbě drbnou a já můžu spadnout. To byl důvod, proč jsem tím vlakem cestovala velice nerada a co nejmíň.“

Pro Hanu Grygarovou jako ženu se svalovou dystrofií bývalo každé nastupování a vystupování z vlaku noční můrou. Do Prahy, kam často míří za prací i zábavou, se ale teď dostane z Brna mnohem pohodlněji právě díky růžovému vozíku.

„Využila jsem ho poprvé minulý týden. A to bylo vlastně poprvé, co jsem se o tom dozvěděla. Nicméně teď by bylo pro mě možné cestovat mnohem častěji. Do Prahy bych mohla jezdit třeba každý týden nebo měsíc.“

Speciální vozík mohou lidé, kterým dělá problém dostat se do vlaku po úzkých a vysokých stupíncích, zatím ve třech hlavních nádražích-kromě Brna a Prahy ještě v Plzni.

„V těchto nádražích máme tyto vozíky a máme i prostředky na to, abychom mohli s nimi najet na tu vysokozdvižnou plošinu,“ říká ředitel Krajského centra osobní dopravy v Brně Pavel Karšulín.

invalidní vozík

„Pokud někdo přijíždí z Prahy do Brna, tak musí vlakové četě oznámit, že chce vystoupit pomocí tohoto vozíku a ten už je připraven u toho konkrétního vlaku.“

Nastupování vlaku dělává problém především starším lidem. Často bývají bezradní.

„Opravdu se zastavili před vlakem a nebyli schopni do tohoto vlaku nastoupit. Byť neměli žádné omezení, žádnou invaliditu neměli, ale neměli už tu sílu, aby se dostali nahoru a říkali: vždyť vy tu máte plošinu, my si na ni stoupneme, zvedněte nás, my si jen přejdeme.“

„Ale to zase zakazují předpisy, protože co kdyby z té plošiny někdo spadl. Tam nesmí být člověk vestoje, ten člověk musí sedět na vozíku,“ dodává Pavel Karšulín.

Jak upozorňuje, bez růžového vozíku ale plošinu určenou vozíčkářům lidé využít nemohou.