Tady se budu ženit. Kostel v Sazovicích je netradiční, moderní a oceňovaný

6. srpen 2020

Autorem díla je brněnský architekt Marek Jan Štěpán. Nechal se inspirovat dobou, v níž žil svatý Václav, a navrhl budovu válcového tvaru. Má připomínat románskou rotundu.

Kostel sv. Václava v Sazovicích je vlastně ještě novostavba. Dokončen a vysvěcen byl v roce 2017 a hned se dostal mezi deset nejlepších staveb světa (roku 2017). Vybírají je znalci prestižního kanadského architektonického magazínu Azure. Zvláštní cenu získal také v soutěži Nejlepší z realit a v roce 2018 v Grand Prix architektů Národní cenu za architekturu v kategorii novostavba.

Můj pětiletý vnuk po vstupu do kostela prohlásil: „Tady se budu ženit!“ Uvidím, jestli mu to odhodlaní vydrží, ale vůbec se nedivím jeho spontánní reakci. Mě taky interiér kostela ohromil. Je velice útulný, jednoduchý a neuvěřitelně zklidňuje. Pozoruhodná je celá stavba i prostor kolem ní.

Od průvodkyň kostela Jany Potočné a Věry Nejezové jsem se dozvěděla, že budování svatostánku v Sazovicích chystali v 30. letech minulého století. Pak přišla druhá světová válka, po ní komunisté a bylo po plánech. Místní na ně znovu navázali v roce 2011. Založili Spolek pro výstavbu kostela sv. Václava v Sazovicích, sv. Václav je patronem obce, a výsledkem jejich velkého úsilí je neobvyklá sakrální stavba v centru obce.

Kostelní lavice se soustředí kolem kruhového presbytáře

Autorem díla je brněnský architekt Marek Jan Štěpán. Nechal se inspirovat dobou, v níž sv. Václav žil, a navrhl budovu válcového tvaru. Má připomínat románskou rotundu. Přirovnává ji taky ke smotku papíru, z kterého se odchlipují lístky. To jsou obdélníkové zářezy ve stěnách. Některé jsou vtlačené dovnitř, v těch jsou ukrytá okna, u vstupních prostor jsou zase rozevřené ven. Stejný efekt je i uvnitř kostela. Zářezy ve stěnách proniká do interiéru světlo. Kužel světla prochází ještě stropním kruhovým světlíkem lemovaným trojúhelníkovým rámem, podle mých průvodkyň symbolizuje Boží oko. Působivý pohled.

Stejný dojem na mě udělalo vnitřní vybavení a výtvarné prvky z bronzu. Decentním kontrastem uklidňujících pískových odstínů půlkruhových lavic a stěn je obětní stůl, v němž jsou uložené ostatky sv. Václava, ambon, neboli řečnická tribuna nebo svatostánek v podobě kapky krve, a pak jemné náznakové nástěnné fresky panny Marie, sv. Václava či nenápadná reliéfní křížová cesta z dílny Vladimíra Kokolii.

Zaujal mě i kříž na stěně z optického skla. Za ním je bílý štukový reliéf znázorňující vzkříšeného Krista, jakoby procházel zdí a žehnal věřícím. Místo věže se zvonem má sazovický kostel zvonkohru s 15 zvony, hraje přes třicet melodií. Na každém je začáteční písmeno světce, podle kterého byl pojmenován, a dohromady tvoří nápis: Přijď, duchu svatý. Stihla jsem pojmenovat jenom několik detailů neobvyklé stavby. Na ty ostatní se zajeďte podívat, tak jako tisíce jiných návštěvníků, kteří si prohlídku s výkladem nenechali ujít.   

Stavba se začala plánovat už před druhou světovou válkou, v roce 1935
Kostel v Sazovicích
Spustit audio

Související