Stavbu Oscara Niemeyera skrývá areál těžkého průmyslu v Lipsku. Majitel nechal restauraci postavit speciálně pro šéfkuchaře
Připomíná oční bulvu, kulatou bezpečnostní kameru nebo bouli, která vyrostla ze střechy cihlového domu v německém Lipsku. Ve skutečnosti je to luxusní restaurace vyčnívající z budovy továrního areálu, kde se vyrábí tramvaje, kolejové jeřáby nebo kabiny pro lanovky. Neobvyklá stavba je dílem brazilského architekta Oscara Niemeyera a postavit ji nechal majitel fabriky pro svého šéfkuchaře z kantýny.
„Tohle jsou tramvaje pro Bielefeld a Dortmund, nebo tu máme vlak pro Nigérii,“ ukazuje průvodkyně Anica Kehr aktuální výrobu v továrnách firem Heiterblick a Kirow. Mají jednoho majitele. Jmenuje se Ludwig Koehne.
„Miluje umění a architekturu, umění taky sbírá. Toto je taková jeho zenová zahrádka a zároveň jeho vášeň,“ říká Anica, když nás z běžné tovární haly přivede do jiné průmyslové budovy, uvnitř které je malá galerie.
Sofistikovaná struktura
Takové jsou tu celkem dvě, výstavy mění třikrát ročně. Největší exponát je ale obří bílá a skleněná koule vyrůstající z bývalé kotelny z režných cihel. Dovnitř se vstupuje po schodech z druhého patra domu.
„Kuchyně je dole. Pod kavárnou. V kantýně. Máme tu velmi složitý systém šesti nebo sedmi výtahů, kterými se sem dopravuje jídlo,“ vysvětluje Anica, jak se do restaurace se stoly a pár židlemi dostává jídlo.
Největší pozornost zevnitř koule poutají různě tmavá trojúhelníková okna, zalomená tak, aby dotvářela povrch koule. „Okna jsou speciální. Uvnitř tabulek jsou kapalné krystaly, každé okno se dokáže ztmavit nebo zesvětlit podle množství UV záření zvenčí,“ přibližuje průvodkyně.
Snoubí architekturu, umění a jídlo
Z koule zvané Niemeyer Sphere se dá vyjít i na střechu, na terasu s posezením. Stavba tu trvala několik let a byla velmi drahá, ukazuje Anica u dřevěného modelu areálu, který ještě počítá s malým bazénkem nebo kašnou v místě nynějšího parkoviště.
„Při stavbě Niemeyer Sphere jsme měli velkou zakázku v Číně na deset kolejových jeřábů, takže jsme na stavbu koule měli peníze,“ zdůvodňuje a říká, že se čeká na další větší projekt, který dostavbu areálu umožní.
V restauraci vaří dvaapadesátiletý kuchař Tibor Herzigkeit: „Chci svými pokrmy doprovázet hosty na neobvyklém místě, v prostředí těžkého průmyslu, kde je teď také zasazená krásná stavba Oscara Niemeyera. V první řadě jde o to, aby tady lidé zažili neobvyklý příjemný večer se zajímavou architekturou, uměním a jídlem. Chci svým jídlem překvapit, provokovat, klidně i rozesmát.“
Toužil po tom od malička
Tibor chtěl od malička vařit na lodi a cestovat, ale jako obyvatel východního Německa s příbuznými na Západě nemohl. Začínal proto v Žitavě, po pádu komunistického režimu vystřídal více působišť v Německu.
„U Kielu jsem prvně zažil vaření z regionálních potravin, vaření tam mělo úroveň a nároky na kvalitu byly vysoké. Pak jsem se dostal do Lipska, kde jeden známý otevíral restauraci Kitchen a tady jsem pár let zůstal. Podařilo se nám vybudovat legendární lipskou restauraci, která fungovala 10 let, ale dodnes se o ní v Lipsku mluví. Stal se z ní lipský kult, kde jsme si dovolili experimentovat,“ říká kuchař.
Další zkušenosti pak nabral v Africe: „V Port Elizabeth a také v Kapském městě jsem mohl vařit s nejlepšími surovinami, které byly zkrátka přímo na místě k dispozici jako ryby, mořské plody, zelenina, ovoce, všechno přímo u ruky v nejlepší kvalitě. K tomu ten ohromný mix kultur a lidí. Z této inspirace čerpám dodnes,“ vzpomíná Tibor.
Zasloužíš si Niemeyera
Nabídka práce v Lipsku ho zastihla zrovna, když byl v Hastingsu na jihoanglickém pobřeží. Majitel fabrik Ludwig Koehne znal jeho jídlo z jednoho cateringu, který Tibor Herzigkeit v kantýně v Lipsku připravoval. Nabídku přijal, fascinovalo ho industriální prostředí. Po pěti letech ale šéfkuchař potřeboval změnu a hledal novou práci. Majitel továrny ho nechtěl ztratit a oslovil brazilského architekta Oscara Niemeyera, aby v Lipsku postavil unikátní restauraci.
Čtěte také
„Ludwig Koehne je velký fanoušek Niemeyerovy architektury. Jednou plnil zakázku v Riu de Janeiru, tam si prošel architektovy stavby a pak mu napsal dopis, jestli by mu nemohl navrhnout rozšíření podnikové kantýny, protože její šéfkuchař je příliš dobrý na to, aby vařil jenom obědy,“ přibližuje pozadí stavby koule průvodkyně Anica Kehr.
Niemeyer stavbu navrhl krátce před svou smrtí. Zemřel v roce 2012 ve věku 104 let. Stavba ale byla hotová až v roce 2020. Šéfkuchař tak vařil v podmínkách, při kterých se přestavovala i kantýna, pracoval v provizorních prostorách. Pak přišel covid. Ale v práci vydržel. A teď každou středu navečer servíruje lidem speciální dvanáctichodové menu.
On i ta pitomá míchaná vajíčka k snídani udělá líp!
Gabriela Plačková
„Například pečený meloun, což je v podstatě náhrada za tuňáka, a taky to tak vypadá. Nebo zmrzlina z bílé řepy, kterou jsem se inspiroval při jednom nedělním obědě u tatínka své české partnerky, pocházející z malé vesnice u Prahy. Připravil nám tehdy krémovou polévku z bílé řepy, která mě nadchla. A tak jsem ji využil na zmrzlinu a podávám ji se salsou z fenyklu, okurky a jablek,“ přibližuje šéfkuchař jeden ze svých receptů.
Tiborova přítelkyně, Gabriela Plačková, potvrzuje, že je náročným kuchařem, který neslevuje ze svých nároků.
„Neříkám to proto, že jsem jeho partnerka, protože on bývá v kuchyni dost nesnesitelný a ne každý s ním vydrží. Ale on i ta pitomá míchaná vajíčka k snídani udělá líp. Vaření je Tiborova vášeň a za deset let, co jsme spolu, mohu potvrdit, že se stejným nasazením vaří guláš či obaluje řízky pro kantýnu anebo se o volných víkendech věnuje sestavování menu a zkouší, co nového může připravit,“ prozrazuje Gabriela Plačková.
Lipský areál továren a galerií se jmenuje Technesphere. Je z části volně přístupný. Do kantýny se může přijít najíst kdokoliv. Do kulaté restaurace ale jen ten, kdo se včas zapíše na seznam čekajících.
„Naše středeční večery jsou již do konce roku obsazené a zájemci čekají, až spustíme v září rezervace na příští rok,“ má radost Herzigkeit. Cena za návštěvu pro jednu osobu je podle Anicy Kehr zhruba 130 euro.
Související
-
Jediný oficiální průvodce v Lipsku mluví česky. Má babičku z Děčína, ale češtinu studoval v Německu
Lipsko bez příkras turistům v německém městě ukazuje místní průvodce, který jako jediný umí i česky. Jmenuje se Frank Dietze, má babičku z Děčína.
-
Restaurace ve francouzském Avignonu má ke svatým obzvlášť blízko. A nabízí kvalitní jídlo i hudbu
Kaple ze středověku, hamburgery, pivo, blues a jazz. Podnikatel ve francouzském Avignonu všechno tohle skloubil v restauraci v centru města.
