Stala jsem se synonymem Carmen. Asi to tak mělo být, říká pěvkyně Dagmar Pecková

27. říjen 2018

Arnošt Lustig  ji nazval životním úkazem, za roli Carmen získala Cenu Thálie. Na pražskou konzervatoř se dostala na druhý pokus. Netušila ale tehdy, že se z jejího studia vyvine kariéra, která ji vynese tak vysoko. 

„Lidský hlas je hudební nástroj v těle,“ popisuje Pecková. Sama ze zpěvu endorfiny nemá, to spíš trému. Zpěv byl pro ni vždy nutností vyjádření, dodává, že je to její životní poslání. „Moji kolegové rolí vyjadřují ego, neuvědomují si, že tam nejsou za sebe. Že to, co mají v hrdle, za to nemůžou oni, ale bůh,“ i to jsou slova slavné operní pěvkyně.

„Pochopila jsem, že štěstí není mít ho zrovna teď. Štěstí je cesta za ním.“
Dagmar Pecková

„To, co jsem dokázala je boží dar a cesta, určitá skromnost by tam měla být.“ Na otázku, jak pečuje o hlas, přiznává, že byly doby, kdy to šlo samo. „Přetěžovat hlas se nevyplácí. Jednoho dne se probudíte a cítíte, že už nemůžete. To se stalo i mě. K tomu jsem měla dvě děti.“ Pokračuje: „Nebylo pro mě jednoduché naučit se odpočívat. Různými metodami – i meditativními jsem se z toho ale dostala a teď se řítím kosmickou rychlostí dál.“

„Opera už mě míjí, ve svém hlasovém oboru jsem dosáhla toho nejvyššího,“ říká Pecková a dodává, že jak tělo zraje, přetváří se i hlas. Na jevišti by ji čekaly už prý jen role babiček a vzhledem k jejímu temperamentu by to nedělalo dobrotu. Proto začala i se svými vlastními projekty a nepohrdne ani činohrou.

Spustit audio

Související