Spisovatel i výtvarník. Výstava připomíná 20 let od úmrtí třebíčského rodáka Ladislava Nováka

V Muzeu Vysočiny v Třebíči je až do 6. října k vidění průřezová výstava Ladislav Novák 1925 – 1999
V Muzeu Vysočiny v Třebíči je až do 6. října k vidění průřezová výstava Ladislav Novák 1925 – 1999

V pořadu Zelný rynk zazní medailon Ladislava Nováka a výběr textů z Novákova Malého slovníku naučného. V Muzeu Vysočiny v Třebíči si zase můžete prohlédnout průřezovou výstavu Ladislav Novák 1925 – 1999.

Ladislav Novák se narodil 4. srpna 1925 v Turnově a zemřel 28. července 1999 v Třebíči, kde prožil většinu svého života a kde také vytvořil většinu svých děl. Pracoval v oblasti literární i výtvarné, vzájemně je propojoval a inspiroval. Je tedy vnímán jako básnický a výtvarný experimentátor, a to možná víc v cizině než u nás.

Ve výtvarné práci se soustředil zejména na práci s papírem, na přehodnocování významu tištěných materiálů nejrůznějšími zásahy, často destruktivními, interpretoval vlastnosti papíru, významové vlastnosti použitých tisků, reprodukcí výtvarných děl a fotografií, specifickým způsobem interpretoval samotný proces vzniku výtvarného díla. Byl objevitelem celé řady technik a technologických postupů, například alchymáží, froasáží, muchláží, které mu sloužily k rozvíjení fantazie a obsahových možností sdělení. Při své práci většinou počítal s náhodou, kterou dalšími zásahy interpretoval a usměrňoval.

Do širšího čtenářského i výtvarného povědomí se dostal poměrně opožděně až v šedesátých a dalších letech. Teh­dy došlo k jeho setkání se spřízněným Jiřím Kolářem, Josefem Hiršalem a Bohumilou Grögerovou a dalšími, také s řadou zahraničních osobností z oblasti lettrismu, surrealismu a výtvarných experimentů.

V Muzeu Vysočiny v Třebíči je až do 6. října k vidění průřezová výstava Ladislav Novák 1925 – 1999. Na výstavě v konírně třebíčského zámku se mohou návštěvníci seznámit s jeho objekty z přelomu 50. a 60. let, s pracemi na papíře na pomezí literárního a výtvarného díla a s různými jeho speciálními technikami.

O svém prvním setkání s třebíčským autorem píše v nekrologu Přítel Ladislav Novák Josef Hiršal: „Samotné­ho autora jsme v 60. letech po­znali ve Slávii. Netušili jsme, že už je i mezi našimi zná­mými dobře zapsán. Znal se totiž s Medkem, Fryntou, Ivanem Slavíkem, Bedřichem Fučíkem a již od čtyřicátých let nosil své básně k posouzení Nezvalovi a Demlovi, kterého pokládá, jak nám řekl, za svého duchovního otce.“

„Dodnes mne trápí,“ vzpomíná Novák, „snad jediné opomenutí. Když Deml umíral v nemocnici, vyprávěl mi celé pozadí Zapomenutého světla. Místo toho, abych je po příchodu z nemocnice domů zapsal, opravoval jsem školní sešity a černočerný příběh zapomněl. Bylo to v době, kdy mne tu šmírovala StB, a čekalo se na každou profesní chybu, které se dopustím, abych byl z učitelského místa odejit.“

V 70. letech se tyto generační schůzky změnily v jen občasná setkání, zato s mnohými pokračovala hojná korespondence uzavřená až Novákovou smrtí.

K přátelům, se kterými si Ladislav Novák dopisoval, patřil také jeho dávný přítel a spolužák, básník Ivan Slavík. Ten vzpomíná: „V průběhu vzájemného dopisování jsme si vyměňova­li své výtvory, básně i překlady, které se za totality nedaly tisknout. Naše objevy, které jsme, zejmé­na překladatelsky, paralelně učinili, nás také vzájemně ovlivňovaly, bylo to například poznání orální nebo gestické poezie mimoevropských národů.“

Celý medailon Ladislava Nováka a výběr textů z Novákova Malého slovníku naučného si poslechněte v přiloženém audiu.