Sociální sítě jsou zařízeny na to, aby předávaly pocity, ale na ty já moc nejsem, říká Pavel Švanda

3. červen 2021

Spisovatel Pavel Švanda slaví 85. narozeniny. Poslechněte si rozhovor, ale i jeho texty – fejeton, básně a krátké prozaické záznamy. Čte Vladimír Krátký.

Pavel Švanda, jeden z nejvýznamnějších brněnských spisovatelů a myslitelů, oslaví v neděli 6. června 85. narozeniny. Patří ke generačnímu okruhu Šestatřicátníků – někdejší brněnsko-pražské skupině přátel, kteří v 50. letech vydávali jeden z prvních, ne-li vůbec první, samizdat u nás: studentský časopis Rozhovory 36. Výraznými členy této skupiny byli Václav Havel, Jiří Kuběna, Viola Fischerová, Alena Wagnerová a další.

Čtěte také

Pavel Švanda se narodil ve Znojmě, ale od roku 1938 žije a pracuje v Brně. Po studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity spojil své další působení s časopisy Host do domu a Tvář. Za normalizace vystřídal řadu zaměstnání. Po roce 1969 nemohl oficiálně publikovat, proto v 70. a 80. letech publikoval v samizdatu pro přátele shromážděné kolem filozofa Josefa Šafaříka.

Po roce 1989 pracoval v redakcích Akordu a Lidové demokracie. Působil jako profesor na Divadelní fakultě JAMU a je dlouholetým spolupracovníkem časopisu Kontexty a Českého rozhlasu. Jeho knihy vydává brněnské nakladatelství Atlantis.

Čtěte také

Rozhlasový magazín Zelný rynk vysílá při příležitosti Švandova jubilea výběr jeho nových, dosud nepublikovaných textů: fejeton Plné zuby podruhé (navazující na stejnojmenný text odvysílaný Českým rozhlasem v listopadu 2020), čtyři básně a pásmo krátkých prozaických záznamů s titulem Co nedávám na Facebook. V Zelném rynku je interpretuje herec Vladimír Krátký.

Poezie nebo próza?

Redaktorka Alena Blažejovská natočila s Pavlem Švandou i rozhovor, v němž se ho ptá, co rozhoduje o tom, jestli určité téma literárně ztvární poezií, nebo prózou. – „Ono si to řekne samo,“ vysvětluje autor. „Když to začne jednotlivými útržky, tak je velká pravděpodobnost, že se ten výraz překloní k poezii. Když začínám v podstatě rozumovým zápisem, tak je velmi pravděpodobné, že z toho bude próza. Ale taky to samozřejmě odpovídá určité životní situaci.“

„U mě se to vyvíjelo s časem,“ vypráví Pavel Švanda. „V 60. letech jsem začal publikovat filmové recenze a prózy a docela rád bych u toho zůstal, ale pak se všechno otočilo. Ten čas normalizace, to byl čas samizdatu a vlastně soustředění. Vstoupila mi do toho poezie a esej, a pak se zase všechno změnilo a já jsem začal psát i novinářské žánry – například komentáře k veřejnému dění. Já vím, v čase specializace je to nečekané a je to neobvyklé. Ale mohl bych se snad odvolat i na dávné časy, kdy bylo normální, že pořádný literát ovládal více žánrů.“

Alena Blažejovská pokračuje: „Máme připravené krátké prozaické záznamy, které jsi nepublikoval na Facebooku. Jiné však ano. Co přináší tobě a tvým čtenářům komunikace na sociální síti?“ – „Já si tam občas, myslím, odreagovávám své novinářské pudy,“ usmívá se Pavel Švanda. „Snažím se, aby to nebylo příliš často, protože sociální sítě jsou v podstatě zařízeny na to, aby předávaly pocity. A taky tam většinou jsou pocity očekávány. Já zas tak moc na pocity nejsem. Když už, tak většinou publikuju nějakou glosu nebo krátkou úvahu, a to střídmě. Raději méně než více.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.