Šéf Baletu Národního divadla Brno: Tanečníci jsou jako vrcholoví sportovci. Mistrovství mají ale v každém představení
Mezinárodní den tance oslavíme se dvěma nejpovolanějšími hosty – uměleckým šéfem baletního souboru Národního divadla Brno Máriem Radačovským a dramaturgem Karlem Litterou.
„Tanečníci jsou jako vrcholoví sportovci. Sportovec má olympiádu jednou za čtyři roky, mistrovství jednou za rok, ale my máme mistrovství světa nebo Evropy každý večer,“ myslí si Mário Radačovský. Je oceňovaným tanečníkem a choreografem. Vedl balet Slovenského národního divadla, v Brně působí sedmým rokem a jeho záměrem je budovat zde těleso evropských kvalit.
„Taneční umění je jedno z nejtěžších disciplín v kultuře a životnost je nejkratší. Tím nechci degradovat ostatní umění, ale tanečníci se výkonem a nasazením vyrovnají vrcholovým sportovcům. I náš pracovní den je fyzicky namáhavý, tanečník pracuje tvrdě osm hodin denně. A k tomu patří i umělecká stránka, je to komplexní disciplína. Chci, aby tanečníci odevzdávali na jevišti i své srdce.“
Karel Littera působil po studiích jako baletní sólista v brněnském Národním divadle, následně jako dramaturg a zástupce šéfa baletu. „Po skončení aktivní taneční kariéry přijde zvláštní pocit a každý se s tím vyrovnává jinak. Byl jsem zvědavý, jestli třeba nebudu těm mladým a šikovným tanečnicím a tanečníkům závidět, jestli moje tělo nebude plakat, že už se tolik nehýbe. Teď už se na balet jenom koukám a často, když vidím na jevišti skvělé výkony a vím, že jsem to stejné dělával taky, tak mi to přijde až neuvěřitelné. Mám sice ještě pár rolí, ale po jevišti dnes už jen chodím,“ říká s úsměvem.
Větší nároky a flexibilita
Srovnat dnešní taneční umění s tím, co se po profesionálních baletních umělcích požadovalo ještě před dvaceti lety, je podle něj těžký úkol. „Tanec se vyvíjí stále dopředu, dnes tanečníci dnes musí zvládat také akrobatické prvky. Základem je ale pořád takzvaná klasika. Přibyla spousta nových stylů, tanečníci musí být mnohem flexibilnější. Divák očekává – a právem – že to vždy bude úžasné. Podle toho se také snažíme formovat soubor.“
Masová obliba televizních tanečních soutěží vede k iluzi. „Lidé si pak často myslí, že dobrý tanečník se dá ‚vyrobit‘ za jednu show. Sám jsem byl v porotě na Slovensku, a sice tyto soutěže krásně propagují tanec, ale dobře tancovat – to se nedá naučit za pár večerů,“ komentuje Radačovský.
Co musí umět adept na přijetí do baletního souboru Národního divadla Brno? Kdy se ocitají tanečníci ve slepé uličce? Jak se baletních umělců týká druhá kariéra? Poslechněte si Apetýt!
Související
-
Tanec je už od pravěku přirozená forma vyjádření i terapie, nepotřebujete ani hudbu, říká tanečnice
Pavla Vařáková studovala tanec na konzervatoři v Praze, pokračovala na škole současného tance v Londýně. Před časem se vrátila domů, působí v budějovickém studiu Kredance.
-
Někoho rozpláče, jiného přivede do transu. Tanec osvobozuje, říká choreografka Lenka Vagnerová
Nefunguje to tak, že si představení jen tak zopakuješ. Musíš jít dovnitř, být myšlenkami uvnitř, reagovat na partnera. Tanec je prostě dřina, říká Lenka Vagnerová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.