Ruský básník Sergej Jesenin zápasil se svým „černým já“

13. duben 2018
Sergej Jesenin (1914)

Student Divadelní fakulty JAMU Petr Kobzev natočil rozhlasovou kompozici inspirovanou básní Sergeje Jesenina Černý muž.

Petr Kobzev studuje na JAMU v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. K rozhlasové adaptaci si vybral báseň Sergeje Alexandroviče Jesenina (1895 – 1925) Černý muž. Ve své nahrávce pracuje s originálním textem v ruštině i s českým překladem Miroslava Staňka. Autor adaptace Petr Kobzev se stal také interpretem této básně.

Sám nad svou adaptací Jeseninovy poezie uvažuje takto:

„Svět není černobílý. Avšak každý z nás dojde v životě k momentu, kdy se mu bude zdát, že existují pouze dvě varianty – černá a bílá. K tomu dochází na celospolečenské úrovni, s čímž se vyrovnáváme jednodušeji, neboť máme možnost se do sporu nezapojovat. Kdy však rozkol ignorovat nemůžeme, ba dokonce nesmíme, je, když k němu dochází uvnitř nás samých.

Život v dostatku západního světa s sebou nese negativní vliv na naši psychiku. Neuropsychiatrická onemocnění a nevídané přívaly stresu v současnosti představují jednu z největších hrozeb lidstva. Každá kladná vlastnost se v naší duši zrcadlí svým černým odrazem. Z různých důvodů a okolností může lidská bytost uklouznout na vratkých miskách duševní rovnováhy. V tu chvíli člověka začíná ovládat deprese, závislost, komplex.

Onemocnění ducha nejsou ničím novým a mnohé zdánlivě silné osobnosti jim v minulosti podlehly. Ruský básník Sergej Alexandrovič Jesenin (Puškin 20. století, jak o něm často hovořili jeho současníci) se na sklonku života točil ve víru alkoholismu a beznaděje.

Člověk, jenž se vyznačoval bujarým charakterem, chutí žít a milovat, během několika let uvadl a jeho duše vybledla. Ztratil víru v revoluci, v nově vzniklý stát i v sebe samotného. Začal vídávat své černé já – Černého muže. Tento temný prvek je vcelku častým jevem, který se objevoval v dílech dalších ruských literátů, jako třeba u Alexandra Puškina v Malých tragédiích či u Vladimíra Vysockého v básni Černý člověk.

Poslední báseň, kterou kdy Jesenin dokončil, byla o konfrontaci s černým počátkem člověka. Vydal ji měsíc před smrtí, na sklonku roku 1925 zpoza zamřížovaných oken moskevské psychiatrické léčebny.“