Románek, Pan elegán nebo Zombíci. Poslechněte si povídky Chucka Palahniuka, autora kultovního románu Klub rváčů

Chuck Palahniuk, tento enfant terrible současné americké literatury, očividně rád šokuje. Vystudovaný žurnalista, který při studiu pracoval i v americké obdobě veřejnoprávního rozhlasu, se dlouhé roky živil u pásu ve fabrice jako mechanik dieselových motorů – dokud neprorazil svým veleúspěšným románem Klub rváčů. Vlastně tak naplnil svůj americký sen, jehož odvrácenou stranu dodnes tak důsledně a nemilosrdně zkoumá. Ale jak zpívá Paul Simon: „...rváč, ten vždycky zůstává…“

Každá z pěti vybraných povídek je vlastně jakousi temnou (ale také mimořádně zábavnou) variací amerického snu. Muž, který chtěl být hvězdou erotické show, končí na pódiu ve vlastních výměšcích. Jiný chtěl být rockovým muzikantem: teď prodává dortové polevy a frustraci si léčí se ženou, která vlastně ani není žena. Jiný prožívá velký (a zde netypicky šťastný) milostný příběh se ženou, jejíž IQ je menší než malé. V povídce Zombíci se výkvět americké mládeže dobrovolně podrobuje masové lobotomii, protože jinou cestu ke štěstí nenachází.

Chuck Palahniuk|foto:Richard Klíčník

Co mě vede k víře, že jsou to povídky paradoxně vysoce etické? Nejsou to jen místa, kde Palahniuk odkryje ledví: třeba úvodní povídka Ťuky ťuk o synkovi, který se snaží rozveselit otce na smrtelné posteli proti jeho vůli ubohými anekdotami, je nehledě na přemíru bolestného cynismu opravdu dojemná.
Olga Stehlíková (z doslovu ke sbírce Něco si vymysli)