Roh držkovských ponocných. I to je jeden z exponátů Muzea dřevěného porculánu v Držkové

Dřevo hrálo v dřívějších dobách zásadní roli v životě držkovských občanů. V kraji, kde se říkávalo, že je „konec chleba a začátek kameňa“, neposkytovala chudá políčka obživu ani pasekářům, ani lidem z obce. Proto si museli pomoci sami. A tak se naučili vyrábět si ze dřeva, kterého byl všude kolem dostatek, nepřeberné množství výrobků.

„V Muzeu dřevěného porculánu se snažíme představit život lidí před sto lety. A u nás v Držkové to nebyl lehký život. Třeba elektřina se tu zaváděla až v období druhé světové války, takže lidé se po večerech bavili jenom při světle petrolejových lamp a veškeré věci do domácnosti si museli vyrábět sami,“ říká průvodkyně Petra Marušáková.

„Mezi nejvzácnější exponáty patří staré obecní pečetidlo z konce 19. století a roh obecních ponocných. Zajímavostí je, že jsou na něm vyryta jména všech ponocných, kteří ho v Držkové používali, i s letopočty. Nejstarší datum je z roku 1885,“ dodává.

Ponocný to byla tehdy čestná funkce, ponocný měl totiž velkou zodpovědnost. V noci hlídal nejenom, aby se na vsi neděla nějaká neplecha, ale varoval také třeba ve chvíli, když někde zahlédl požár. A roh byl dědičný majetek. „Je to docela těžké, musí se do něj troubit, jako když se prdí do trubky,“ vysvětluje Petra Marušáková.

Exponáty jsou umístěny v kopii salašnické koliby. K dalším stavbám muzea patří například kopie roubené zvonice z Vlčkové, salašnická pajta či soubor včelích úlů.