Restauraci musí provozovat člověk, který tomu opravdu rozumí. Já jako kuchař taky nedělám zedničinu, říká Vítězslav Čuda

Jídlo táhne. Vaří se všude, odevšad na člověka útočí talíře plné pochutin. Stačí otevřít časopis nebo zapnout kterýkoli program v televizi. Z kuchařů jsou celebrity, restaurace si otevírají i lidé mimo branži, kteří se chtějí zviditelnit a hlavně rychle zbohatnout.

Vítězslavu Čudovi trvalo několik let, než se s přítelkyní rozhodli jít do vlastního podniku. Trpělivě obcházeli Olomouc a sledovali, kde se co vaří, jak to tam vypadá, co říkají hosté. Zkoušeli, počítali, četli, sestavovali. Jejich Zdravá pecka je do detailů promyšlený podnik.

Víťa má za sebou mnoho let praxe. Začínal, jak se říká, od píky, vařil v malých městech v obyčejných hospodách. Zkusil si i velkou kuchyni ve Fakultní nemocnici v Motole. „Je to závodka, co si budeme povídat,“ komentuje. Obaloval 1400 řízků, 1200 sýrů, každý dvakrát. Ale vařila se dobrá jídla. „Oni páni doktoři si taky rádi pochutnají,“ dodává s úsměvem.

Vysokou kuchařskou získal od mistrů – pracoval v thajské kuchyni, kde poprvé okusil kari a krevety. Skvělé těstoviny se naučil od italského kuchaře, vyzná se i v kuchyni indické. Všechno se mu teď ve vlastní restauraci hodí.

V jednoduchosti je určitě krása. Není potřeba dávat na talíř 16 různých ingrediencí. Dnes jsou v kurzu lehká, jednoduchá jídla. A s jasným názvem. „Jestřábí pařát nebo Kyklopovo oko netáhnou. Lidé už prokoukli, že jde o kuřecí s broskví,“ směje se sympatický šéfkuchař.

Sází na kvalitní suroviny. Dobré těstoviny, dobrá rýže, čerstvé bylinky, to je základ. „Miluju koriandr, který se tady v Olomouci těžce shání. Kdyby někdo měl, beru klidně plný trakař,“ vyzývá Vítězslav Čuda.

autor: voj
Spustit audio