Ranní úvaha Václava Vokolka: Lev v Písku

23. říjen 2017

V  jihočeském městě Písku můžeme potkat lva. Krásně opravený lev vypadá jako živý, i když je, musíme to prozradit, z kamene.

Při bližším ohledání lva zjistíme, proč lev na místě zasypaného hradebního příkopu stojí. Z dějinných důvodů. Ze značně zapomenutých dějinných důvodů. Právě z těch se pomníky často budují, a proto maminky s kočárky kolem dějinného lva chodí s kočárky zcela nebojácně. Kamenného lva považují za nějaké domácí zvířátko.            

Kamenný lev totiž není lev ledajaký, ale lev český. Lev s naježenou srstí chrání svým tělem plukovní prapor se zlomenou žerdí. Zdviženou tlapou s hyperrealisticky vystrčenými drápy se snaží zasadit poslední ránu dvěma strašlivým hadům, nepřátelům. Abychom nebyli na pochybách, tehdejším nepřítelem českého lva byl had s nápisem Frankreich. Tedy Francie.

Abychom rychle rozptýlili nejasnosti uvedeme, že český lev v létě roku 1859 na obojku c.a k. pěšího pluku korunního prince Alberta Saského bojoval u Solferína proti francouzským vojskům. Tam u Melegnany a Solferína, tam bitva stála, dočteme se ve Švejkovi. A ještě o fůrách masa, neb se tam sekala osmnáctá chasa…           

Před naježeným lvem v Písku máme pocit, že je to pomník bitvy vítězné. Opak je pravdou. Bitvu u Solferina rakouská armáda prohrála docela katastrofálně, zejména vlastní neschopností. Čeští vojáci se tu tragicky zapletli do druhé italské války za nezávislost, což vedlo ke sjednocení Itálie. Byl to skutečný masakr. Nepozorností rakouského vedení došlo k tomu, že v bitvě u Melegnany se bránilo 6 tisíc rakouských vojáků náporu 30 tisíc Francouzů. Proto ty opěvované fůry masa. Mezi padlými bylo množství Čechů, hlavně z Písku, kteří patrně příliš nevěděli, za čí zájmy a proč tu bojují.           

Je historickým faktem, že na porážky se rádo zapomíná, snad aby se z nich lidé nepoučili. Proto krátce po prohrané bitvě byl v Písku postaven monumentální pomník. Ke slavnostnímu odhalení došlo v létě roku 1861, tedy pět let před katastrofální prohrou u Hradce králové.

Na nápisových deskách, obnovených až v 21. století se můžeme dočíst zajímavou věc. Vyzlaceným písmem je tu uvedeno pět padlých setníků, čtyři nadporučíci a tři poručíci, kteří padli smrtí hrdinů. Plnými jmény, se všemi tituly. Malým písmem, skoro nepostřehnutelným, je uvedeno 860 mužů. Bezejmenných a tedy zcela zapomenutých. O takové v žádných bitvách přece nejde. V rakouské terminologii pouze Kanonenfutter. V překladu potrava pro děla.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.