Rady k nákupu minerálních vod

Ida Rozová: Já bych začala reklamou, jestli bych mohla, protože většina lidí z těch reklam...

Já myslel, že budete dělat reklamu nějaké vodě?

Ida Rozová: Ne, ne. Prostě mají pocit, že minerální vody se mohou mít den co den a v neomezeném množství a to je právě ta chyba, protože speciálně ty české i slovenské minerální vody jsou unikátní a nemohou v žádném případě nahrazovat obyčejnou pitnou vodu. Je to dáno jejich složením, protože ují poměrně dost minerálních látek. Když jste položil tu otázku, na co si dávat pozor, tak podle nové legislativy by se velice rychle spotřebitel v obchodě měl orientovat, protože na těch etiketách musí být uvedeno, jaké ty minerální vody jsou? Jestli slabě mineralizované, středně mineralizované, velmi silně mineralizované. Samozřejmě, čím více je tam těch minerálních látek, tak tím bychom si měli dávat pozor, protože v tom případě ty minerální vody by měly sloužit jenom pro občasnou konzumaci, třeba na doporučení lékaře nebo v lázních. Pro takovou, tu každodenní spotřebu, se hodí pouze velmi slabě mineralizované látky.

Setkáváte se s tím, že by vás upozorňovali vaši čtenáři na to, že třeba některé minerálky jsou problematické, že je s nimi něco v nepořádku?

Ida Rozová: Tak přímo, že by si stěžovali, to ne. Ale když jsme třeba připravovali testy, tak nám psali, že když si načepují tu minerálku u zdroje někde v lázních, že chutná úplně jinak než jak chutná, když si ji koupí v té lahvi. Ono je to v podstatě velice jednoduché, protože ty minerální vody, když se stáčejí a dávají do těch lahví, tak procházejí úpravou. Nejčastěji je to tak zvané odželeznění, protože ty minerální vody ují poměrně dost železa a zřejmě asi v těch lahvích, kdyby dole byla sedlina, tak jako lidé by se na to dívali špatně. Procházejí tím odželezněním, ale při té filtraci se může třeba odstraňovat i další látky jako například mangan, arzen, síra. Tím pádem ta voda již získává trošičku jinou chuť a pak další problém je, že při té úpravě samozřejmě klesá podíl toho přirozeného oxidu uhličitého a ten se poté dosycuje a to buď plynem přímo ze zdroje, ze kterého voda pochází, na stejnou úroveň a nebo na úroveň vyšší a nebo se dosycuje oxidem uhličitým jiného původu. A toto vše by také mělo být na těch etiketách.

Vy jste na jaře dělali v časopisu test pro spotřebitele, zkoušku nebo test minerálek. Co bylo největší bolestí, jestli se to dá tak říci?

Ida Rozová: My jsme přišli na to, že byl rozdíl mezi em, to co jsme zjistili, em těch minerálních látek u některých těch vod a tou uváděným množstvím na těch etiketách. Zjistili jsme, že v té době, když jsme testovali ty minerální vody, tak ještě etikety, respektive informace na etiketách neodpovídaly požadavkům legislativy a hlavně v podstatě jsme neměli minerální vodu, kde by nebyl zdůrazňován pozitivní vliv na zdraví. Lidé by si měli pamatovat, že už od prvního července letošního roku tyto informace zdůrazňující ten pozitivní vliv na zdraví, na léčení toho či onoho by na těch minerálních vodách nemělo být to tam uváděno.

Připomenutím, že minerálky vlastně by měly být jenom doplňkem našeho pitného režimu můžeme uzavřít Vaše téma společně s Idou Rozovou. Díky a nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.