Raději sbírat motýly? ptá se sběratel umění Richard Adam

7. prosinec 2019

Poslechněte si rozhovor o knize vzpomínek a výstavě, kterou můžete do 19. ledna 2020 navštívit v Pražákově paláci v Brně.

Vzpomínkovou knihu Raději sbírat motýly? s jejím autorem Richardem Adamem dlouhodobě připravoval malíř, básník a výtvarný pedagog Petr Veselý. Už v roce 2017 natočilo brněnské rozhlasové studio pro programovou řadu stanice Český rozhlas Vltava Osudy pět kapitol z chystané knížky. Vysílání bylo v předstihu před publikací, kterou letos vydala Moravská galerie.

Čtěte také

Sběratel umění a kurátor Richard Adam se narodil v roce 1953 ve Znojmě. V současnosti žije v Moravském Krumlově a v Praze. Redaktorka Alena Blažejovská se s ním sešla v prostorách Moravské galerie, konkrétně Pražákova paláce na Husově ulici v Brně. Obklopeni obrazy a fotografiemi, ze kterých ze všech stran hledí portréty Richarda Adama, se zaměřili nejprve na knížku. Co bylo na počátku – jaký záměr? Sepsat vzpomínky na umělce, s nimiž se Richard Adam v průběhu svého života setkal, anebo vzpomínat na vlastní životní cestu?

„Já jsem zpočátku nepsal vůbec vzpomínky, ale články do časopisů, třeba Art+Antiques, kde jsem řešil některé události – třeba zásluhu Tondy Střížka, že jsem vůbec pochopil současné umění,“ vysvětluje Richard Adam. Začal s tím údajně v letech 2006 – 2007. Až o šest sedm let později začal své psaní koncipovat jako vzpomínky a propojil je v souvislý text. „Vůbec jsem ale neuměl psát a teprve jsem se to učil,“ svěřuje se. „Když jsem v roce 2016 dopsal první verzi a poslal ji spisovateli Jiřímu Kratochvilovi, napsal mi, že jsou tam zajímavá místa, ale proč je to takový nesmyslný zmatek,“ směje se Richard Adam. Ten to časem uznal a následně text poslal editorovi Miloši Voráčovi. „Ten mně napsal totéž: že je to naprosto zmatené. A já jsem to začal psát znovu.“

Richard Adam na obraze Michala Rapanta

Obraz sběratele

Vyprávění Richarda Adama ukazuje složité peripetie, které vznik knihy Raději sbírat motýly? provázely. Další vývoj přinesla spolupráce s Petrem Veselým, který nejprve připravil již zmíněné rozhlasové pořady a poté s autorem pracoval na finální verzi vzpomínek. „Vlastně až později jsem začal psát o jednotlivých malířích,“ vzpomíná Adam. Musel sám sebe povzbuzovat k tomu, aby se víc otevřel a psal také o sobě? „Vůbec ne. Mě se různí malíři ptali, proč jsem praštěný… Mně bude 67, už jsem takřka stařec nad hrobem. Proč bych nenapsal, jak to ve skutečnosti bylo, jak jsem skončil na neurochirurgii, jak jsem trpěl strachem a tak dále? To je součástí celkového obrazu sběratele.“ Adam dodává, že první čtenáři rukopisu ho nabádali, aby vyškrtnul některé negativní pasáže o dobrých malířích.

Život Richarda Adama

Pokud jde o životopis Richarda Adama, pochází z rodiny lékařů, právníků a farmaceutů. „Otec sbíral perské koberce. Měli jsme byt zařízený jako nomádskou jurtu. Na stole, na zemi, na nábytku – všude samé koberce. Kolem roku 1960 otec dospěl k závěru, že auto je pro rodinu důležitější, tak ty koberce zase prodal. Ale samozřejmě tam byly i obrazy,“ vypráví sběratel. „Já jsem taky do patnácti let maloval, a ne špatně. Chodil jsem do lidové školy umění. Ale chyběla mně fantazie. Uměl jsem namalovat pouze to, co jsem viděl. Dobře namalovat, ale to je málo. Skutečný umělec to musí přetvořit a tvořit nezávisle na zobrazovaném. A to já jsem už neuměl.“ Podle Richarda Adama je proto lepší být špičkovým sběratelem než průměrným umělcem.

Na studia šel v roce 1972, kdy začínala normalizace. Ani on, ani jeho bratr nedostali doporučení ke studiu na vysoké škole. Objevila se však možnost dostat se na práva a Richard Adam ji využil. „Jenomže já jsem tomu vůbec nerozuměl, pro mě to byla španělská vesnice, ale vystudoval jsem to,“ směje se. Roku 1978 nastoupil do České státní pojišťovny, závodu pro zahraniční pojištění a zajištění. „Strašně jsem se bál, všeho jsem se bál. Bydlel jsem na ubytovně, chodil jsem do divadla a o malířství jsem se příliš nezajímal. Ale tehdy se špičkové a mladé malířství nevystavovalo. Neměl jsem vlastně žádnou možnost seznámit se s moderním uměním.“

Kupovat kýče

Až v roce 1984 se mu v Platýzu zalíbil jeden obraz – dílo Ivana Ouhela. Tento obraz Richard Adam koupil a to znamenalo začátek jeho sběratelství. „Jinak jsem ze začátku kupoval vyslovené blbosti, takové lepší kýče. To mělo jednu velkou výhodu – ty lepší kýče šly potom prodat.“

Na obraze Hany Puchové jsou Petr Veselý a Richard Adam

I dál to však bylo komplikované. „Když jsem poprvé přišel na výstavu Tvrdohlavých, tak jsem říkal: Proboha, to jsou takové blbosti, jak to vůbec můžou vystavovat?“ Adam navíc dostal informaci, že jeden obraz se prodává za patnáct tisíc korun. „A člověk vydělával dva tisíce hrubého!“ Ve skutečnosti však Jiří David v té době prodal jeden obraz za tisícovku na splátky – to se však sběratel dozvěděl až mnohem později.

Je malířství mrtvé?

Proč se stal milovníkem a sběratelem malířství? „Já na levé oko nevidím vůbec a na pravé vidím matně,“ zdůvodňuje. „Když mám posuzovat plastiku, chybí mně trojrozměrný pohled. A video – no to vůbec… Jsou kritici, kteří tvrdí, že malířství je mrtvé. Já naopak tvrdím, že to tvrdí jen ti, kteří mu nerozumí. Malířství bylo a je základem výtvarného umění. A mně je práce s barvami nejbližší.“

Pokud jde o knížku Raději sbírat motýly?, Richard Adam píše hlavně o malířích, které poznal a s nimiž – dle vlastních slov – chodil pít. „Já píšu hlavně o zážitcích,“ uvádí, „a jsou to především portréty malířů generace devadesátých let, k nimž mám nejblíž.“

Výstava v Moravské galerii

Knihu doprovází aktuální výstava v Moravské galerii v Brně. Richard Adam v rozhovoru s Alenou Blažejovskou komentuje vystavené obrazy, na nichž jeho portrét zpracovali významní čeští umělci, a hovoří o vzniku tohoto souboru. Vypráví také o kresbách, které sám vytvořil v roce 1984, když byl zaměstnán v České státní pojišťovně. I ty jsou na výstavě k vidění. Reprodukce obrazů i některých Adamových kreseb jsou rovněž publikovány v jeho knize.

Pokud jde o další psaní, Adam nyní píše pohádky. „Píšu je, protože mi vždycky blízký svět fantazie, který se nezakládá na reálném světě.“ O čem jsou? Třeba o sněhulákovi, který se s výpravou grónských sněhuláků vypravil autobusem do Afriky.

Spustit audio