‚Prý si mám pořídit ještě jednoho, abych mohl posilovat,‘ směje se 14letý držitel Českého lva Jan František Uher

29. březen 2019
Držitel Českého lva Jan František Uher (vlevo) se svými spolužáky

Sešity, svačinu a sošku Českého lva si včera do školy přinesl 14letý Jan František Uher. Čerstvý držitel ocenění za nejlepší výkon ve vedlejší roli ve filmu Všechno bude, pochází z Křenovic na Vyškovsku. Z malé obce, kam chodí i na základní školu.

Teď je v deváté třídě a dostat se do ní bylo obtížné. Natáčení totiž musel skloubit s individuálním učebním plánem. Pomáhali mu v tom ale i učitelé, rodiče a kamarádi.

„No, tak teď se mi přitížilo. Chtěl bych poděkovat rodině, dědovi taky, babičce, mamince, taťkovi, všem bratrům. Barunce Sittové, co mě vzala na casting, bez níž bych tady nebyl. A kamarádům, co mi pomáhali se školou, hlavně Jirkovi.“ Takhle zněl zkrácený děkovný proslov Jana Františka Uhra, když si cenu v sobotu 23. března přebíral v přímém přenosu České televize.

Všechno bude (2018)

Road movie / drama / komedie

Česko / Slovinsko / Polsko / Slovensko

85 minut, režisér: Olmo Omerzu, scénář: Petr Pýcha

Hrají: Tomáš Mrvík, Jan František Uher, Eliška Křenková, Zdeněk Mucha, Lenka Vlasáková

Ocenění: 6/10 Českých lvů (nominace: nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší vedlejší herečka, nejlepší vedlejší herec, nejlepší scénář, nejlepší střih) + nejlepší režie v Cenách české filmové kritiky a nejlepší režie na KVIFF

O pár dní později už je 14letý herec zpátky ve škole. „Teďka jsme měli fyziku. A dneska máme až do půl čtvrté, to teda nic moc,“ posteskne si. Ve svém děkovném proslovu jmenoval mimo jiné i spolužáka Jirku. „Ten mi každý den nosil úkoly ze školy. Díky němu jsem prošel ročníkem.“

Sešity, učebnice, svačinu a Českého lva

„Oni mi ho dali takhle do krabice. Já jsem nevěděl, jak to patří,“ ukazuje Jenda na černou kvádrovou krabičku, kterou postaví svisle na menší čtvercovou stranu a sklopí dolů delší bok krabičky. Z jeho vnitřní strany je pokrytý červenou látkou. A na ni postaví průsvitnou sošku lva s ostrými hranami. „Nakonec jsem zjistil, že to má být takhle a že když se to otevře, tak tam vyleze koberec. A lev už pak takhle jde po červeném koberci.“ Soška váží dva kilogramy. „Někteří kamarádi mi říkali, ať si pořídím ještě jednoho, ať můžu posilovat,“ směje se Jenda.

Šok, dojetí i radost

Spolužáci i učitelé ho ve škole přivítali a popřáli mu. Většinu gratulací ale už stihli v sobotu. „Žádný velký potlesk díkybohu nebyl, to bych se asi… no, možná bych byl dojatý, možná bych byl v šoku.“ K umění a kultuře to Jana prý táhlo od mala, jak přikyvuje i jeho učitelka dějepisu a zástupkyně ředitele křenovické školy Regina Kokešová. „Když je třeba školní akademie, tak on je ten hnací motor třídy, který má nápady. Takže to není až takové překvapení, že se chce v tomto směru realizovat.“

Jana Anna Uhrová se soškou Českého lva

Vedení školy Jendovi schválilo úlevy a individuální plán, když místo na vyučování jezdil na zkoušky a natáčení, kam ho vozil hlavně děda, který ho na casting přihlásil. Dojmy ze sobotního předávání cen se Janě Uhrové, matce Jendy, jen těžko popisují. „My jsme tam jeli s tím, že si to užijeme. A toto byl takový bonus. Něco navíc, což byl šok.“

Po deváté třídě půjde Jan František Uher studovat na brněnskou Střední školu uměleckomanažerskou. Herectví by pak rád studoval i na univerzitě.

autoři: Tomáš Kremr , Pavel Sedláček | zdroj: Český rozhlas Brno
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.