První čtyři kameny zmizelých připomenou oběti nacistického režimu ve Šlapanicích u Brna

„Když jsem tatínka ztratil, tak mi bylo sedm let. Bylo to ve dvaačtyřicátém roce,“ vypráví Jaroslav Štěrba, zatímco sedí na invalidním vozíku na terase domova seniorů nedaleko Brna. Narodil se před 86 lety, pracoval jako primář na patologii a ze vzpomínek na tátu Oldřicha vytahuje jen střípky.

Život a osud Oldřicha Štěrby

„On v té době byl přidělen na zemskou školní radu v Brně a byl zakladatel skautingu v Oslavanech, kde působil jako učitel,“ doplňuje. Po smrti tatínka pomáhal bratry Jaroslava a staršího Oldřicha vychovávat jejich strýc a maminka Anna. Ani od ní ale příliš neví o tom, co jeho táta v nacistickém odboji dělal. „Tohle bylo vždycky tabu. Maminka na to nerada vzpomínala, tak jsme jí to neradi připomínali. Maminka měla obavu, abychom se do ničeho nenamočili, protože když to nebyl komunistický odboj, tak se o tom nemluvilo,“ krčí rameny Štěrba.

Život a osud jeho otce Oldřicha Štěrby zavražděného nacisty o trochu víc odhaluje kronikář Josef Kopecký ze Šlapanic u Brna, kde se Štěrba narodil. „Zapojil se do odbojové organizace Obrana národa. Byl taky skaut, ctil skautské zákony. Odbojové hnutí bylo vyzrazeno, pan Štěrba byl v roce 1942 zavřen a v Kounicových kolejích v Brně popraven,“ popisuje šlapanický kronikář.

S ním se spojil student tamního gymnázia Jan Mikulka. Žák sexty před bývalým Štěrbovým rodným domem u rušné Brněnské ulice vysvětluje, co ho na příběhu zavražděného odbojáře zaujalo. „Upřímně mě právě osud pana Štěrby zasáhl nejvíc, jelikož to byl člověk, který byl nemanželským dítětem, a stal se učitelem. Velice se vypracoval, celý svůj život se vzdělával, dodělával si například vysokou školu. A co asi mě nejvíc zasáhlo, bylo to, jak podporoval své studenty, nemajetné studenty i školy. Daroval jim knihy, peníze, byl skautem, takže myslím, že to je člověk, co si ten kámen opravdu zaslouží,“ říká Mikulka.

Zleva: Oldřich Štěrba, Ambrož Richter, Rudolf Merhout a Theodor Slouka|foto:archiv města Šlapanice

Zároveň objasňuje, že ho k nápadu položit ve Šlapanicích kameny zmizelých přivedla třídní učitelka, aby téma zpracoval jako ročníkovou práci. Kromě Oldřicha Štěrby student s kronikářem vypátrali ještě další tři lidi, kteří dnes své připomínky v podobě pozlacených stolpersteinů dostanou. „Pan Ambrož Richter, ten byl vůbec první obětí ze Šlapanic, pomáhal rodinám odsouzených, vybíral na ně příspěvky. Potom to byl pan Rudolf Merhout, to byl vrchní strážmistr obecní policie, který zatajoval a upravoval porážky bravu a kryl drobné prohřešky proti nařízení říše. A třetím byl starosta, učitel a starosta Sokola pan Theodor Slouka, který připravoval vojákům ilegální přechody do zahraničí,“ popisuje Kopecký.

Richter byl zatčen za ilegální činnost v KSČ, zemřel v Mauthausenu. Merhouta údajně udal jeden z jeho kolegů, zemřel v Osvětimi. Slouku po vyzrazení za členství v Obraně národa odvezli nacisté do Bayeruthu, kde ve vězení zemřel na následky podvýživy a týrání.

4 z 27

Student Jan Mikulka a kronikář Josef Kopecký vědí, že ze Šlapanic pochází sedmadvacet obětí holocaustu a nacistického režimu. Rádi by kameny zmizelých umístili i dalším, na které se tentokrát nedostalo.