Příběhy a tajemství krásných předmětů

30. leden 2009
Rendez-vous

Hit 50. a 60. let: "bezforemná" židle

Design 50. let, který je na první pohled velmi odlišný od čehokoliv co bylo dříve. Nevznikl však sám o sobě a ani nebyl pouze výsledkem použití nových technologií, které se objevily během druhé světové války, jak se často traduje.

Pohodlné křesílko Františka Jiráka

Událostí přímo veledůležitého významu byla světová výstava konaná v roce 1939 v New Yorku. Finský designér Alvar Aalto zde předváděl židle, jejichž sedák i opěrák byly vyrobené z jednoho kusu trojrozměrně ohýbané překližky, Francouzi předváděli nábytek na tenoučkých lehoučkých nožkách. V roce 1940 vyhlásilo Muzeum moderního umění v New Yorku soutěž na téma Organic Design in Home Furnishing. Zde byl poprvé představený nábytek navržený americkým designérem Charlesem Eamesem a finským designérem Eero Saarinenem, který již jasně mluvil úplně novou řečí - sedák a opěrák tvořil jeden kus trojdimenzionálně ohýbané překližky. Organické tvarování nebylo jen novou formou, ale přinášelo i novou funkci. Zatímco dosud člověk do křesla spíše zapadl a křeslo se svými pružinami se pod ním prohýbalo, tak nyní se nábytek stává nositelem lidského těla. Skořepina tvarovaná podle lidských proporcí jeho tělo nese a pozvedává.

Designéři v Československu byli novým děním v USA nadšení a začali nové formy záhy zkoumat sami. Před válkou bylo Československo jednou z nejprogresivnějších zemí co se výroby nábytku týče a tato tradice umožnila rychlý rozvoj i po válce. Po krátkých experimentech s ohýbáním překližky a dřevěných lamel ovládla svět designu sedacího nábytku sklolaminátová skořepina. Designérů, kteří chtěli tvořit nové formy, bylo mnoho. Nejvýznamnější byl Miroslav Navrátil, který v roce 1959 získal zlatou medaili na Trienále v Miláně za skořepinovou židli, kterou dnes všichni důvěrně známe z tramvají. František Jirák o rok později navrhl pohodlné křesílko, které si nic nezadalo v kvalitě návrhu s Eamesovými či Saarinenovými návrhy. Nízké křesílko, známě zejména z ředitelských předpokojů, navrhla v roce 1962 Magda Sepová.

Nábytek z této doby je často nedoceněný a lidé ho vyhazují. Pro muzea a galerie se ovšem už jedná o výstavní předmět. Židle a křesla, výše jmenovaná jsou momentálně k vidění na výstavě Bruselský sen, která probíhá v Moravské galerii v Brně.

Zajímavosti z dřívějších dílů a povídání o cenných předmětech ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea najdete v příspěvku Příběhy a tajemství krásných předmětů.

autor: Moravská galerie
Spustit audio