Přesvědčit cizince, že není méněcenný, byla obrovská práce

Je oprávněné a nezbytné se zeptat, jak se cítí cizinec, když na úřadě něco potřebuje, a neví, jak na to. Co když komunikace s úřady selže?

„Nerozuměla jsem tomu, co se děje kolem mne, lidi mi něco vysvětlovali, byli nervózní z mých opožděných reakcí. Když vznikla jazyková bariéra, začala jsem se cítit méněcenná,“ vypráví Mariana Kuzmovyč, ukrajinská pedagožka, která od roku 2000 žije v České republice i s rodinou.

„Co se týče úředníků, nebyli na mne protivní, ale na cizinecké policii to bylo hrozné. Kéž by mi byl někdo vysvětlil, že když nedonesu nějaký papír, znamená to problémy v dalším jednání! Každý cizinec, kterého jsem znala, platil zprostředkovatelům.“

Není to samozřejmě o běžné komunikaci. Týká se to administrativního jazyka, právních předpisů a zákonů, na kterých si i místní ne zřídka lámou zuby. Citlivá je sféra změn zákonů a souvisejících lhůt. Ty u cizinců mohou nezvratně změnit osud. „Neuměli jsme reagovat na dopisy. Měli jsme strach, že otevřeme dopis, přečteme to a stejně tomu nebudeme rozumět.“

Cizinci pracující u nás|foto: Daniela Vrbová

„Mezi námi sedí první absolventi kurzu pro interkulturní pracovníky v ČR,“ těmito slovy Evy Dohnalové, hlavní metodičky projektu, začala slavnost ukončení dvouletého projektu Formování profese „sociokulturní mediátor".

Ten byl financován z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Evropského sociálního fondu. Realizovala ho nevládní organizace InBáze v období prosinec roku 2012 - listopad roku 2014 v partnerství s Vysokým komisariátem pro imigraci a interkulturní dialog, ACIDI z Portugalska.

„Systémové etablování a zakotvení profese se podařilo. Profese je zakotvena do národní soustavy kvalifikací a zařazena do národní soustavy povolání,“ potvrzuje Eva Dohnalová.

Teoretický rámec včetně zahraničních zkušeností, praxe a vzdělávání zahrnuje publikace Formování profese interkulturní pracovník. Ta je kromě slovníku pro interkulturní práci jedním z důležitých výstupů projektu.

Mezi absolventy kurzu je i Mariana Kuzmovyč, jejíž příběh a zkušenost s úřady jste uvedli. Jak tato učitelka a teď i interkulturní pracovnice ve Sdružení pro integraci a migraci vzpomíná na kurs?

Cizinci. Ilustrační foto|foto: Fotobanka stock.xchng

„Bylo to velmi těžké. Když se začala vyučovat legislativa, pobytové otázky, to byla tvrdá muka, studovala jsem v noci. Vedli nás k tomu, abychom se zbavili strachu, nejistoty, pocitu, že jsme méněcenní. Přesvědčit cizince, že není méněcenný, po všech kalamitách na začátku, byla obrovská práce.“

Nguy Giang Linh pravidelně pomáhá na pobytových odděleních Ministerstva vnitra. Své tlumočení a asistenci migrantům chtěla zdokonalit. „Když tlumočím u přepážky, i úředníci bývají milí a mají pochopení.“

A jak budoucnost interkulturní práce vidí migrační odborníci? Jiří Kocourek ze sdružení Hanoi vysvětluje: „U obchodních mezinárodních společností a firem jako obchodní zástupci, u advokátů, v nemocnicích a u neziskových organizací. Byli bychom rádi, kdyby kompetence v tomto oboru byly posilovány.“

Ministerstvo vnitra bylo velkým zastáncem práce interkulturních pracovníků. Projekt vycházel z jejich působení na odděleních pobytu cizinců. Pavla Novotná, vedoucí oddělení analýz a koncepcí Odboru azylové a migrační politiky: „Potřebujeme lidi, kteří jsou schopni mluvit společnou řečí, nejen jazykově, ale i psychologicky, společensky.“

Přínos projektu je nejen ve snížení jazykových a sociokulturních bariér při jednání migrantů s veřejnými institucemi, ale i ve sjednocení praxe jednotlivých nevládních organizací při zaměstnávání migrantů v roli tlumočníků, asistentů, mediátorů a interkulturních pracovníků.