Práce bulvárních novinářů

Jiří KOKMOTOS:
Ještě jednou dobré odpoledne.

moderátor:
To jsme se trefili. Proč nás tedy oslovuje ten žánr, v podstatě ho zatracujeme?

Jiří KOKMOTOS:
Tak v prvé řadě jde o výborný marketingový tah, prostě bulvární noviny se umějí prodat díky oněm titulkům, jak jsi říkal, pestrobarevným až kýčovitým stránkám. Lidské vědomí totiž reaguje na barvy, a proto i seriozní deníky u nás před pár lety nabídly barevné fotografie. Nejdřív na titulních stránkách, později uvnitř novin, a zabralo to. Kromě toho je tu ale i řada dalších lákadel.

Tamara CENKOVÁ, psycholožka:
Bulvár má v sobě tu úžasnou věc, že je čtivý, on okamžitě zaujme, takže nás ty malé lži, které tam jsou, ty tak odsuneme lehce, pak je tam vždycky jedna věc, která člověka zaujímá a myslím, že my Češi jsme na to experti: "Cizí neštěstí potěší, člověk člověku vlkem."

Jiří KOKMOTOS:
A máme jasno mimo jiné i díky psycholožce Tamaře Cenkové.

moderátor:
Jaká je vlastně práce bulvárních novinářů?

Jiří KOKMOTOS:
Tak jde o hledání senzací a když nejsou, tak se prostě vymyslí, vysvětluje svojí práci a vztah k celebritám pan Kamil, novinář z jednoho bulvárního týdeníku.

pan Kamil, novinář jednoho bulvárního týdeníku:
Oni nás potřebují a my potřebujeme je, je to takový výměnný obchod, oni něco udělají, my o nich za to něco napíšeme, nebo si dokonce i vymyslíme přímo od stolu, protože někdy se holt, třeba v okurkové sezóně skutečně nic neděje, všichni jsou na dovolených a dost blbě se píše, maximálně někoho vyfotíme u Máchače, jak se koupe s někým jiným, než by měl.

Jiří KOKMOTOS:
Tak to je pro vaší představu, jak to asi chodí. Ve špatném postavení se pak ovšem ocitají ti, o nichž se v bulváru píše, tedy celebrity. Ty se mnohdy ocitnou na titulní stránce v článku, který není pravdivý a možnost okamžité obrany je téměř nulová. A vyříkat si věci přímo s některými novináři je složité, jak dokládá i z vlastní zkušenosti Chantal Poullain.

Chantal POULLAIN:
No, měla jsem tu možnost. A jejich odpověď je kratičká. Je o tom, že my děláme svoji práci. Já jsem říkala, vy si neuvědomujete, že ublížíte? Oni říkají: "No, ale víte, to je tak, my uděláme svoji práci a tohle to je od nás žádáno, od naší redakce, abychom my napsali největší senzace."

moderátor:
Jak jsme na tom s úrovní bulváru u nás, tedy v porovnání se zahraničím?

Jiří KOKMOTOS:
Tak asi stejně, i když každý region má svá specifika. Velkou Británii například bulvár zcela ovládá, i kdysi seriozní deníky mají své první strany laděny do krátkých zpráv ze světa slavných, výjimku už tvoří snad akorát ekonomické listy, tam ještě nedokázaly vymyslet nějakou bulvární polohu, naopak na jihu Evropy se deníky vůbec nevydávají, protože je zkrátka nikdo nečte. Například v Itálii podle naší tamní spolupracovnice Vědunky Lunardi žijí hlavně televizí.

Vědunka LUNARDI:
Nejoblíbenějším tématem je v této době odpouštění, odpouštějí rodiče zabitých dětí, mnohonásobní vrazi žádají o odpuštění a odpouštět je prostě společenskou povinností.

Jiří KOKMOTOS:
A to je takový symbolický konec, možná, že to odpouštění by se mohlo dostat i do těch našich bulvárních deníků.

moderátor:
Jiří Kokmotos. Díky, na shledanou.

Jiří KOKMOTOS:
Odpusťte mi, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.