Potápěči se díky nové technologii budou moct vydat po stopách zatopených antických památek
Na dně Středozemního moře leží velké množství památek, které dokládají vývoj celého území. Teď se o tom lidé dozvídají z učebnic nebo televizních dokumentů. Evropští vědci včetně těch českých chtějí zájemcům o historii zprostředkovat silnější zážitek. Vyvíjejí software pro potápěče, který ukáže přímo ve vodě, jak to na místě před staletími vypadalo.
Muž, který sestavil funkční podmořský stan. Z peněz od maminky, vzpomíná Pavel Gross
Když mu bylo sedm let, postavil svou první ponorku. Byl vyrobená z kůry a slepil ji lepidlem na kolo. Dnes je Pavel Gross uznávaným konstruktérem ponorek a dýchacích přístrojů – zřejmě jako jediný Čech na světě. „Mé tajné přání vždy byl stav beztíže. Právě kvůli pocitu, kdy se vznášíte ve vodě, se všichni potápíme,“ přiznává v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Starověké město Baia bylo oblíbeným přímořským letoviskem římských císařů, jako byli Nero nebo Caesar. Dnes leží jeho trosky pod vodou. Zájemci se k nim ale mohou díky podvodnímu archeologickému parku potopit. Brzy k tomu dostanou i tablet, který jim umožní zobrazit si u každého střípku dávného města, jak vypadalo v dobách své největší slávy.
Jak využít QR kódy pod vodou?
Největším oříškem, se kterým si museli výzkumníci poradit, bylo lokalizování potápěče pod vodou, kam až dosáhne GPS signál. „Pracujeme se dvěma technologiemi,“ vysvětluje Jan Čejka z Masarykovy univerzity v Brně, který má správné zobrazení památky na tabletu na starosti.
„První z nich vychází z akustických senzorů. Je podobná sonaru, takže zařízení pozná, jak daleko je od těchto ‚majáků‘, a na základě toho je schopná určit svoji polohu. Druhá technologie využívá QR kódy umístěné na specifických pozicích. Jakmile kamera kód detekuje, je schopná spočítat vůči němu svoji polohu, a podle toho poznáme, kde se uživatel zrovna nachází.“
Lehko v bazénu, těžko na moři
Technologii testují čeští vědci v bazénu, kde je velmi dobrá viditelnost. „Prostředí je tam snadno kontrolovatelné, a navíc bez ryb, které by přístroj rozptylovaly. Na otevřeném moři jsou úplně jiné podmínky,“ upozorňuje na limity tohoto přístupu člen brněnského vědeckého týmu Fotis Liarokapis.
Chtěla jsem změnit život. Tak jsem se začala potápět, říká světová rekordmanka
V loňském roce pokořila světový rekord, když se na jediný nádech dokázala potopit do hloubky neuvěřitelných šedesáti metrů, a to bez pomoci lana nebo ploutví. „Při této disciplíně si můžu naplno vychutnávat krásu hlubiny,” popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou freediverka Alena Konečná.
Proto jezdí v létě na italské pobřeží, kde se potkává s kolegy z Itálie, Kypru, Francie, Portugalska nebo Bosny a Hercegoviny. Projekt by měl být dokončený ještě letos.
Kamery pro roboty
Ne každý potápěč je ale natolik pokročilý, aby si mohl brát pod hladinu jakékoli zařízení navíc. Rekreační potápěčka Michaela Šmídková má za sebou 120 ponorů v uplynulých dvou letech, ale na potápění s tabletem by si ještě netroufla: „Z mého pohledu je velké riziko, že se během ponoru může cokoliv pokazit. A vzhledem k tomu, že mám zaměstnané obě ruce dalším vybavením, nedokázala bych v dostatečné míře reagovat na jakýkoli problém.“
Nová technologie ale nemusí putovat do rukou jen lidem. Další využití, kde zmíněné bezpečnostní obavy odpadají, se nabízí ve spolupráci s roboty, například při monitoringu stavu přístavů a lodí. Roboti se navíc mohou potopit do velkých hloubek a posloužit tak třeba ropnému průmyslu.
Související
-
Vrakové potápění, to není jen romantika. Na hladinu se utíká...
Jindřich Böhm je sběratelem příběhů, které zaplavila voda. A to doslova. Je totiž vrakovým potápěčem. Mnohým z vás to může znít jako romantická profese. Jenže i při...
