Poslechněte si příběh Bohuslava Kiliana – strýce Bohumila Hrabala

9. leden 2019
Bohuslav Kilian s manželkou Elou (vpravo), fotografie z roku 1918

Rozhovor s historikem Miroslavem Jeřábkem, autorem knihy Bonviván Bohuslav Kilian, přináší vhled do prvorepublikového Brna.

Historik Miroslav Jeřábek pracuje v Muzeu města Brna a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zabývá se českými a středoevropskými kulturními a politickými dějinami ve 20. století. V roce 2008 vydal knihu Za silnou střední Evropu: středoevropské hnutí mezi Budapeští, Vídní a Brnem v letech 1925-1939 a je také spoluautorem knih Osobnosti Lidových novin a Brno v proměnách staletí. Jeho nejnovější publikaci Bonviván Bohuslav Kilian vydalo nakladatelství Legraf.

Protagonista knihy JUDr. Bohuslav Kilian se narodil 16. července 1892 v Bosonohách a zemřel 25. února 1942 v Brně. Byl to český advokát, znalec umění, novinář a vydavatel kulturních a společenských časopisů Salon a Měsíc. Byl také strýcem spisovatele Bohumila Hrabala.

03625341.jpeg

Autor knihy Miroslav Jeřábek se k tématu dostal náhodou. V 90. letech, kdy pracoval na své diplomové práci, objevil v Moravské zemské knihovně časopis Salon. „Časopis mě zaujal už svým knihovnickým zařazením, kde se uváděla značná tematická šíře: společnost, film, divadlo, výtvarné umění… To znělo velice nadějně. Poté byla má očekávání naplněna, protože se mi dostal do rukou velkoformátový časopis tištěný na křídovém papíře. Zjistil jsem, že první ročník byl hodně moravsky zaměřený, “ vzpomíná Jeřábek. Až od druhého ročníku se v Salonu začaly tisknout příspěvky z Prahy i ze Slovenska a s touto proměnou se v časopise objevilo jméno Bohuslav Kilian.

Generace nadějných studentů

Později se Miroslav Jeřábek seznámil s dcerou Bohuslava Kiliana, paní Evou Kilianovou. „Ona mi při setkáních vyprávěla o svém otci,“ svěřuje se historik. V průběhu výzkumu zjistil, že charismatický a odvážný Bohuslav Kilian čerpal energii a inspiraci z prostředí gymnázia na dnešní třídě Kapitána Jaroše. „Tehdy to bylo první české gymnázium na tehdejší Schmerlingově třídě. A jak jsem zjistil, chodili tam velice talentovaní kluci, kteří se pak na sklonku Rakouska-Uherska uplatňovali ve vyšších úřednických pozicích. Kilianův ročník ale musel skoro celý odejít na frontu.“

Časopis Měsíc z roku 1932, vnitřní fotoobálka prvního čísla

Podle Jeřábka šlo o talentovanou generaci, kam patřil i pozdější dramaturg Národního divadla Rudolf Walter. „Bohuslav Kilian v roce 1911 se svými spolužáky vyrazil na kolech do Itálie a na výzvu ředitele gymnázia pak uspořádal pro studenty přednášku s promítáním fotografií. To bylo na svou dobu neobvyklé,“ upozorňuje Jeřábek. Kilian se také přátelil s Josefem Šímou, z něhož se později stal malíř evropského formátu, který přesídlil do Paříže, a s budoucím konstruktérem aut Břetislavem Novotným.

Rodinné zázemí

Bohuslav pocházel z rodiny textilního dělníka Tomáše Kiliana, který byl vzdělaný a účastnil se v Židenicích spolkového života. Chodil do zpěváckého i hasičského spolku, provozoval ochotnické divadlo, byl místopředsedou Cyklistického klubu Židenice, vnímal technické novinky a byl i vlastencem. „Domnívám se, že Bohuš navazoval na myšlení a činnost svého otce,“ uvádí Miroslav Jeřábek. „Tomáš Kilian byl dynamickou osobností, která ovlivňovala jak svého syna, tak i jeho sestru Marii, které říkali v rodině Maryška – což byla matka Bohumila Hrabala.“

Poslechněte si pokračování příběhu Bohuslava Kiliana – strýce Bohumila Hrabala

Bohuslav Kilian se sestrou Marií (maminkou Bohumila Hrabala) a matkou Kateřinou

Rozhovor s historikem Miroslavem Jeřábkem, autorem knihy Bonviván Bohuslav Kilian, pokračuje druhou částí a přináší vhled do prvorepublikového Brna.

Gymnázium na dnešní třídě Kapitána Jaroše bylo do roku 1914 chlapecké gymnázium a jeho absolventi díky autoritě ředitele, historika Františka Kameníčka, většinou odcházeli studovat práva. I Bohuslav, který chtěl původně studovat medicínu, proto v letech 1912 – 1917 vystudoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva. Současně si přivydělával výukou hry na housle, byl totiž i vynikajícím houslistou. Ze zdravotních důvodů nebyl povolán do armády, a proto byl ušetřen jatek 1. světové války. Po absolvování práv studoval snad dva semestry dějiny umění v Mnichově, to však není zcela prokázáno. Poté pracoval v Brně na úřadu moravského místodržitelství.