Podzimní hony a naše bezpečnost
Listopad a prosinec jsou už tradičně obdobím honů. Případy, kdy je při nich zraněn či usmrcen nejen některý z myslivců, ale i náhodný kolemjdoucí, nejsou výjimkou. Jak vlastně poznáme, kde hon probíhá a jak se můžeme před zbloudilými kulkami i dalšími nástrahami lesů chránit? Prostory, kde hony probíhají jejich aktéři nijak označovat nemusí. Při podzimních procházkách přírodou se tak musíme spolehnout na disciplínu myslivců, kteří by měli vždy vědět na co střílejí. Jan Vybíral z Lesního závodu Židlochovice doporučuje, abychom se také řídili vlastním sluchem.
Vybíral: Obecně platí to, že pokud je slyšet střelba, tak tam nechodím. Málokoho přitahuje střílení natolik, že by se vědomě, sám a aktivně dostával do blízkosti těchto akcí. Jsou to většinou přehledná místa, pole, louky a povinností organizátorů je, aby každého, který tam nemá co dělat varovali před možným úrazem.
Poranění střelnou zbraní není jediným nebezpečím, které na nás může v přírodě číhat. Při kontaktu s mrtvou zvěří se můžeme nakazit také některou z řady nemocí. Vedle vztekliny je to třeba tularémie. Co při nálezu mrtvého zvířete máme udělat radí veterinář Dušan Byl.
Byl: Mnoho lidí to pokládá za lehký neoprávněný zisk, ale máme zkušenosti, že vysoké procento donesené sražené zvěře je pozitivní na tularémii. Pokud někdo srazí či najde zajíce, doporučuji ho odevzdat mysliveckému hospodáři a měl klid, že neonemocní.
V opačném případě bychom se mohli dostat do křížku se zákonem. Každá zvěř je majetkem některého z mysliveckých sdružení.
Vybíral: Kdokoliv dá zvěř do kufru auta nebo přinese domů dopouští se pytláctví, které je v posledních letech výrazněji postihováno, takže jde o trestný čin nebo přestupek.
