Po otci Čech, po matce Rakušan. Před 55 lety zaznělo v rozhlase poprvé jméno Jára Cimrman

Když Zdeněk Svěrák 16. září 1966 poprvé o Cimrmanovi reportoval, byl Jára ještě naivním sochařem, který právě vystavoval v nafukovací hale předměty, které přejel parním válcem. 

Členové Divadla Járy Cimrmana v obci Liptákov|foto: jaracimrman.ic.cz

„Asi tak před třemi lety jsem zakoupil takovou usedlost v Jizerských horách a letos jsem se rozhodl, že bych si měl vybudovat krb. Najal jsem si řemeslníky a ti zjistili, že právě v tom místě, kde ten krb jsem hodlal vystavit, byla dutá stěna. Tak ji odkryli a tam bylo vidět krásně kovanou truhlu a na ní bylo patrno, že doslova nabytá,“ takto referoval přesně před 55 lety v Nealkoholické vinárně jazzman Karel Velebný alias muzikolog Evžen Hedvábný. Na sochaře měli posluchači zapomenout, z Cimrmana se stal zapomenutý český génius rakouského původu.

Muzeum Járy Cimrmana |foto:Jaroslava Mannová

 „Pozval jsem pyrotechniky, během několika málo minut se jim podařilo bednu rozmetat. Zjistil jsem, že to bylo vlastně celoživotní dílo Járy Cimrmana.“ Tak vznikla fikce, která za necelý rok začala fungovat i na divadle. 4. října 1967 zhlédli diváci první hru Divadla Járy Cimrmana Akt.

A právě v jejím semináři Zdeněk Svěrák dodnes údajný nález z truhly s Cimrmanovými rukopisy v pojizerské vesnice Liptákov objasňuje:

Blaník|foto: Žižkovské divadlo Járy Cimrmana

„Očitým svědkem této události jsem se stal vlastně šťastnou náhodou, doktor Hedvábný mě pozval do své chalupy na samém okraji půvabné pojizerské osady Liptákov, protože se rozhodl, že si tam vybuduje krb. Já jsem totiž jedním z mála v Česku, kteří máme absolutní sluch. To neříkám, protože bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt. A podobně jako lidé s určitou srdeční vadou jsou dobří proutkaři, jsme my, absolutní sluchaři, dobří krbaři.“

Se samotným jménem Jára Cimrman, ostatně stejně jako s myšlenkou založení jeho divadla, přišel Jiří Šebánek. Právě s ním Zdeněk Svěrák čtyři roky pořad Nealkoholická vinárna tvořil. „Tenkrát se Jirkovi to jméno Cimrman líbilo, za Chomutov hrál hokej Cimrman. To Jára jsme mu dali, aby to vypadalo umělecky,“ vzpomíná Svěrák.

Záhy se z Járy stal filosof, vynálezce, konstruktér, pedagog nebo dramatik a jeho 15 her, které Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, jak sami říkají, pouze zrekonstruovali, se na prknech žižkovského divadla hraje dodnes.