Po dvou měsících musí bněnský Klokánek další zájemce už odmítat

"Děti sem často přichází s tím, že jsou velice zanedbané. Hodně dětí jsme přijaly zavšivené nebo pozvracené. U některých dětí se nám objevil při příjmu svrab. Děti jsou hodně zanedbané i po stránce výchovné. Mají velice často problémy s chováním a nikdo je nevychovával. Jsou to děti, které opravdu poznaly jenom bití a vulgární slova. Tety jsou vlastně postaveny k tomu, že začínají s výchovou. Mají proto třeba v některém bytě jenom tři děti, aby začaly s laskavostí, aby jim nabídly něco jiného než násilí, aby jim nabídly náruč a klid," říká Ditta Pokorná, vedoucí brněnského Klokánku.

Domov dnes provozuje sedm bytů, ve kterých žijí děti společně s tetami. V každém bytě jsou dvě stálé tety, které se po týdnu střídají. "Klokánek se hlavně snaží o to, aby nahradil dětem péči, kterou mít nemůžou ve své vlastní rodině, ale nahradil ji jinak než ústavem. To znamená, nemůžou-li být v rodině, tak se snažíme za každou cenu co nejvíc tu rodinu zkopírovat. Děti jsou v bytech, kde jsou po třech až čtyřech a vždycky se o ně stará jedna teta, která je po týdnu vystřídána tetou druhou. My, co dodržujeme a na co jsme hrozně pyšní a z čeho máme velkou radost, tak u nás není dělení podle věku. Nejmenší děti jsou skutečně batolata nebo jsou to kojenci, ale na druhou stranu s nimi můžou být sourozenci, kteří mají třeba deset let. Takže vlastně sourozenecká skupina vždycky zůstává společně dohromady," dodává Ditta Pokorná.

Dále v Klokánku působí sociální pracovnice, dětská sestra a pediatr. Pracovníci v Klokánku se často setkávají s případy, kdy děti byly živeny pouze piškoty či rohlíky. Mnohé z nich přicházejí do Klokánku a v porovnání se svými vrstevníky neumí mluvit, zpívat, neznají pastelky či základní hygienické návyky. Agresivní chování těchto dětí často bývá známkou toho, jak špatně se k nim chovali jejich rodiče. Většina z nich mnohdy nepoznala nic jiného než bití a sprosté nadávky. Podle Ditty Pokorné by spousta dětí nemusela žít v takovém prostředí, pokud by si veřejnost více všímala svého okolí.

"S financováním Klokánku to úplně ideální není, protože my čekáme na změny v legislativě. Jsou tady děti, na které vlastně dává stát příspěvek, protože buď soud nebo sociální pracovníci nás požádali o umístění v Klokánku. A my v tom případě dostaneme na něj příspěvek. Zase jsou tady děti, které nám sem svěřil rodič, a na tyto děti my vlastně od státu příspěvek nedostáváme, což je velmi finančně náročné. Zákon umožňuje, aby děti u nás vyrůstaly a žily i několik let. Optimální to ale není. My se nevzdáváme hledat u některých případů pořád pěstounské rodiny, ale mnohdy je to obtížné. Například v případě, že už máte sourozeneckou skupinu, děti jsou velké nebo přišly s nějakým handicapem, uzavírá vedoucí brněnského Klokánku Ditta Pokorná.