Plastový koloběh. Mladí architekti z Brna mění odpad z kaváren a restaurací na nábytek
Neobvyklý nábytek z plastu začala vyrábět skupina mladých architektů z Brna. Na své výtvory používají studenti Vysokého učení technického odpadky, které posbírají v kavárnách a restauracích.
Za pomoci speciální technologie se pod rukama architektů mění obaly na potraviny třeba na nové jídelní stoly. Ty pak míří zpátky do podniků, ve kterých odpad původně nashromáždili.
Čtěte také
„Chystáme se vyrobit novou desku, takže jsem si přinesl granulát. Tady na pracovním stole mám připravenou formu. Normálně to tam jenom nasypu, rozprostřu to do formy. Teď to máme vlastně nachystáno, abychom to potom dali do pece, kterou mezitím rozehříváme.“ Štěpán Macek pracuje v dílně na jedné z prvních objednávek. Na výrobu oranžové desky, ze které bude nový jídelní stůl, spotřebuje zhruba 4 kila plastového recyklátu. Hotovo by měl mít nejpozději za dvě hodiny.
„Ten proces v základu není vůbec náročný. Jedná se v podstatě o to, že vezmeme plastový odpad, ten podrtíme, a potom tu drť vsypeme do formy, zahřejeme a dáme do lisu – jsou to vlastně snadné kroky.“
Třídění
Než ale architekti cokoli vyrobí, musejí si nejprve sesbíraný odpad roztřídit. Štěpánův kolega Ondřej Venclík se právě probírá velkým pytlem, který dovezl z nedaleké kavárny. „Vidím jak krabičky, tak i pytle, které jsou buď gumové, anebo naopak křehké, které se dají roztrhnout a jsou z petu. Takže si je budeme muset roztřídit podle skupin.“
„Těch plastů je několik druhů. My na ty desky nejraději používáme polypropylen, protože je pevný, dobře se s ním pracuje, má dobrou teplotu a je velmi odolný,“ vysvětluje Macek.
Opětovné využití
Plastový odpad sbírá pro architekty například Matyáš Růžička. Ten spolu s bratrem provozuje kavárnu na okraji Technologického parku v Brně. „Máme tady klasický velký modrý pytel na odpadky. Do něho házíme veškerý plastový odpad, který u nás v kavárně vyprodukujeme. Jenom namátkou – sáčky od salátů, sáčky od ledu, dózy od majonézy. Je toho opravdu hodně, co během týdne vyprodukujeme. Než ten plast vyhazovat, tak nám přijde zajímavé, že ho můžeme znovu využít pro naše zákazníky.“
Z jednoho nasbíraného pytle mohou mít bratři Růžičkovi například osm držáků na kávové kelímky. Ty jim v minulosti u baru chyběly. „To se nám zalíbilo, protože lidi z okolních firem, kteří si berou kávu do kanceláře nejenom pro sebe, ale i pro kolegy, tak občas měli problém ty plastové kelímky odnést.“
Zatím architekti v Brně spolupracují se třemi podniky. Dodávat by jim chtěli hlavně stoly, podšálky nebo třeba držáky na jídelní lístky.
„Začneme teď nábytkem, ale do budoucna chceme i věci v interiéru, střechy, možná i dveře. Je to jenom o tom, jak rychle budeme schopni vytvářet velké desky, a s těmi velkými formáty se potom dá pracovat mnohem lépe,“ dodává Venclík z dvojice architektů.
Výrobou nábytku navazují architekti na svůj loňský projekt. V rámci něj vytvořili z plastového recyklátu turistické chatky. Dvě útulny by teď na podzim rádi umístili do přírody na Vysočině.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
