Pivoňky vydrží desítky let na jednom místě. Musí se jim ale dařit

19. září 2020

Pivoňky jsou původně barokní květiny, které obdivujeme na barokních obrazech a samozřejmě v zámeckých zahradách. Dnes prožívají renesanci a šlechtitelé se předhánějí v tom, kdo vyšlechtí zajímavější odrůdu. Celou sbírku nových odrůd si můžete prohlédnout například v botanické zahradě Troja v Praze.

Pokud se rozhodnete zasadit si pivoňku na své zahradě, určitě nebudete zklamaní. Jen je potřeba vybrat vhodné místo, kde se pivoňce bude dařit a zabydlí se tam třeba i na padesát let. Jaké místo je pro pivoňku nejlepší? Ptali jsme se pardubického zahradníka Františka Hlubockého.

„Pivoňka není příliš náročná, ale musíme zvolit vhodné místo. Spíše na slunci, snese maximálně polostín. Má ráda polotěžkou, ale dobře nakypřenou zem. Pokud je zemina těžší, je dobré přidat něco na vylehčení, například agroperlit, štěrkopísek nebo keramzit. Tak zajistíte vzdušnost a propustnost,“ radí František Hlubocký. Tři roky se rostlina zabydluje na svém stanovišti, ideálně po pěti letech začne kvést. Na mráz není moc citlivá, ale musí se zasadit pět až sedm centimetrů pod úroveň terénu.

Uhnívání mladých stonků pivoněk

Pivoňka může trpět bakteriální chorobou botrytidou. Jedná se o uhnívání mladých stonků. Způsobuje to slitá a přimáčknutá zemina, která není pravidelně prokypřovaná. Jak postupovat, abychom zabránili této chorobě?

„Na jaře, ještě než začne květina rašit, lehce zem prokypříme. Můžeme si naředit osvědčený hypermangan, který zabírá právě na bakterie, a celý plácek roztokem prolijeme. Jakmile začnou pivoňky rašit, postříkáme kmínek některým z měďnatých fungicidů. To botrytida nemá ráda,“ uzavírá František Hlubocký.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.