Osud písně potvrzují posluchači a čas, vysvětluje Miroslav Žbirka

Snil o kariéře spisovatele, novináře, ale když přišli na scénu Beatles a Rolling Stones, „tomu se těžko odolávalo“, říká Žbirka. A tak zvítězila ta muzikantská kariéra. S kapelou Modus vyjel jako 15letý o prázdninách hrát… no a to mu zůstalo, takže je vlastně stále na prázdninách.

Na začátku října vyšlo Žbirkovi nové dvojalbum. Natáčelo se v Londýně v legendárním studiu na Abbey Road v atmosféře svobody a s fantastickými hudebníky z kapely Paula McCartneyho.

Jen tak něco mě nevykolejí

Žbirka vzpomíná s úsměvem na moderování pořadu Rhytmick v 90. letech – natáčel ho totiž v Belgii, kde mu nikdo nerozuměl. „Natáčelo se to zvláštním způsobem… já jsem to slovensky moderoval a pozorovalo mě u toho patnáct nebo dvacet Holanďanů, kteří nerozuměli ani jednomu slovu a podle toho se taky tvářili.“ O to odolnější byl potom na pódiu, protože na podobné situace si člověk zkrátka musel zvyknout.

Přezdívku Meky má od svých čtyř let. Jako malý chlapec, i když ještě neuměl pořád chodit, natož hrát fotbal či hokej, se s kamarády scházel na ulici. „Kanadští hráči, kteří u nás byli v té době na turné, měli hráče se jmény začínající na Mc, třeba McDonald.“ A Žbirka měl maminku Angličanku, kamarádi si to z neznámých důvodů spojili a řekli si, že on bude „Mc-něco“ a vzniklo z toho Meky.