Opera Věc Makropulos v prosinci oslavila 90. výročí od své premiéry

13. leden 2017

Světová premiéra opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se odehrála v roce 1926 v Brně. Reportáž připravila Iveta Novotná.

Premiéra Čapkovy hry Věc Makropulos se konala v roce 1922 v tehdejším Městském divadle na Vinohradech v Praze. Krátce po premiéře hru viděl skladatel Leoš Janáček. Její téma ho natolik zaujalo, že rozhodl udělat z Věci Makropulos operu. Karel Čapek ale z tohoto nápadu zpočátku příliš nadšený nebyl.

„Různě ho nazval v dopisech podivínem, protože představa opery byla tehdy jiná. Čapek se vymlouval na práva s Amerikou, že hra nesmí být zhudebněna, ale potom uhnul. Potom, když byl na premiéře, tak byl mile překvapen. Říkal, že to je silnější než ta činohra,“ vysvětluje muzikolog Jiří Zahrádka.

Leoš Janáček začíná kolem 70. narozenin rekapitulovat a zamýšlí se nad posledními dny člověka. Po smrti obou dětí se pokusil smrt ze svého života vyčlenit. Nechodil na pohřby a v jeho blízkosti se o tomto tématu dokonce nesmělo mluvit. Smrt byla pro Janáčka něčím nepředstavitelným a nepochopitelným. Navzdory tomu se Janáček toto téma pokusil zpracovat už v Příhodách lišky Bystroušky.

Leoš Janáček: Věc Makropulos

„U Lišky Bystroušky je to takový panteistický konec, ale ve jménu toho, aby přišly další generace. Ta nesmrtelnost spočívá v tom, že děláme místo druhým. A Věc Makropulos je právě o tom. Co se stane, když tento vyšší řád umělým způsobem narušíte. To znamená, najednou přijde pro někoho nesmrtelnost. Co se stane pro tu osobnost, ne pro společnost. Janáček zjišťuje, že ten člověk je nešťastný, protože smysl života spočívá v tom, že je časově omezený,“ dodává Jiří Zahrádka.

V současné době je opera Věc Makropulos na repertoáru brněnského Janáčkova divadla. Podle dirigenta Marko Ivanoviće se v ní Leoš Janáček vyhýbá tradičním operním klišé. „Je to realistické drama, které je pestré a zkratkovité. Janáček v této opeře dovede během několika vteřin říct to, co Puccini musí říkat několik minut. Janáček opravdu dovede na několika málo tónech zhudebnit slovo tak, že nám to slovo sdělí nejen náladu, v jaké to ta postava říká, ale i celou řadu dalších podtextů.“

Plakát k premiéře Věc Makropulos

Světová premiéra Věci Makropulos se uskutečnila před devadesáti lety. Dílo na tehdejší publikum působilo velmi aktuálně a současně. Janáček v něm totiž používá v opeře dosud nevídané věci. Jako jeden z prvních skladatelů do opery předepsal zvuk telefonu nebo auto. Podle režiséra Davida Radoka Janáčkova aktuálnost nespočívá v používání moderních vymožeností ale především v tom, že se Janáček ve svých dílech zabývá podstatou lidského bytí.

„Zabývá se existenciálními otázkami, které se týkají společnosti v jakékoliv době. Janáček není povrchní skladatel. Je to člověk, který se zabýval zásadními otázkami lidských životů. Já mám Janáčka hrozně rád. Myslím si, že to je největší český operní skladatel, který byl a na dlouhou dobu bude.“

autor: Iveta Novotná
Spustit audio