Obraz zkázy: Jak to vypadá v okolí Černobylu 31 let po havárii
Prosperující město budoucnosti, které ze dne na den opustily desetitisíce lidí. Zdeněk Hruška třicet let po havárii jaderné elektrárny v Černobylu fotografoval na místech, kde až do osudového okamžiku žily stovky mladých rodin. Podívejte se.
Když většina z nás míří na dovolenou, obvykle si vybíráme místa, která nabízí malebné až majestátní výhledy. Zdeněk Hruška ale dává přednost místům, která poněkud otřesou běžným vnímáním světa. To byl jeden z důvodů, proč se vydal do Černobylu.
Ale nebyl zdaleka jediný. „Zajímají mě opuštěná místa a města. Navíc jsem nadšenec do počítačových her a hrál jsem jednu hru, která se v černobylské zóně odehrává. Chtěl jsem navštívit místa, která jsem v té hře viděl,“ vysvětlil svůj zájem Jarce Vykoupilové.
Skupiny turistů, kteří se do blízkosti elektrárny vydávají, se nemohou ani třicet let po neštěstí pohybovat v oblasti nezávisle, ale pouze v doprovodu průvodce. Tuto práci nemůže vykonávat kdokoliv. „Musí to být ukrajinský občan, musí složit zkoušky a vyznat se v té oblasti. Zejména ví, které budovy jsou bezpečné a lze do nich vstoupit,“ poznamenal Zdeněk Hruška.
Ve skupině podobných nadšenců, jako je sám, a v doprovodu průvodce navštívil památník obětí výbuchu, který je na dohled od reaktoru ukrytého pod betonovým sarkofágem. „Bohužel jsme se nedostali do návštěvnického centra, ale i tak je ten sarkofág monumentální, byl to jeden z vrcholů návštěvy té zóny,“ poznamenal cestovatel.
Dech mu vyrazil pohled na obří tajný radar Duga vzdálený jen několik kilometrů od elektrárny, který sloužil k monitorování odpadů raket v západní Evropě a USA. „Nikdy v životě jsem něco tak obrovského neviděl. Táhne se stovky metrů do dáli, vyfotit radar v celé šíři prostě nebylo možné,“ vyprávěl Jarce Vykoupilové.
Nejvíce snímků pochází z opuštěného města Pripjať. „Věkový průměr jeho obyvatel byl 25 let. Bylo to prominentní město, kde bydleli hlavně zaměstnanci atomové elektrárny. Měli tam některé vymoženosti, které jinde v Sovětském svazu nebyly. Například obchod, kde můžete sami procházet a prohlížet si zboží, což bylo tehdy unikátní,“ popsal město duchů Hruška.
Veškeré obyvatele města, tedy padesát až sedmdesát tisíc lidí odvezly po havárii ze zasažené oblasti autobusy. Směli si přitom s sebou vzít pouze jediné zavazadlo, většinu osobního majetku museli nechat na místě. Město dodnes zůstalo tak, jak jej jeho obyvatelé opustili.
„Do osobních bytů jsme nemohli nakouknout, protože spadají pod ukrajinské zákony o rabování a je to stále veřejný majetek. Mohli jsme projít jen veřejné budovy, byli jsme se podívat například v kině nebo nemocnici.
Hodně fotografií Zdeněk Hruška pořídil v základní škole, kde byla podlaha jedné třídy zcela pokrytá dětskými plynovými maskami, ve druhé třídě ji zase pokrývaly učebnice.
Husí kůži vyvolávají snímky z jeslí, ale i nemocnice, kde stále čekají postýlky na čerstvě narozené děti. Právě ve sklepě nemocnice je stále vysoká radioaktivita – odklízeli tam totiž oblečení hasičů, kteří na místě zasahovali a vůbec netušili, co požár způsobilo a že se vystavují radioaktivnímu záření.
„Turisté ale do sklepů stále chodili, proti je nechala ukrajinská vláda zavést pískem. Je velmi zajímavé, jak jsou některá místa zachovalá, protože tam nezatéká a na jiných místech, kde je hodně vody, roste třeba kapradí,“ poznamenal Hruška.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
