Objevil podzemní Brno. Desetitisíce kostí i malý zlatý poklad.
Aleš Svoboda chtěl stavět úžasné domy. Jeho cesta ale vedla pod zem, kde nadlouho zůstal. Díky němu se veřejnost dozvěděla o úžasném podzemním světě pod Brnem.
Kostnice pod kostelem svatého Jakuba, labyrint podzemních chodeb pod Zelným trhem nebo Mincmistrovský sklep. Nejmladší turistické atrakce v Brně, které spojuje jediné jméno – Aleš Svoboda.
Absolvent stavební fakulty VUT přitom původně plánoval jinou kariérní dráhu - těšil se, že bude stavět nové a úžasné domy. Když mu bylo uloženo pomáhat při průzkumu a posuzování brněnských podzemních prostor, nebyl zprvu úplně nadšený.
„Říkal jsem si: ‚Podzemí? Co to je? Vždyť to nemá ani fasádu!‘ Ale zůstal jsem a zjišťoval, že to je opravdu zajímavá věc,“ svěřil se Marcele Antošové v nedělní Rendez-vous. O souvislém a podrobném zkoumání brněnského podzemí se začalo uvažovat brzy po tragédii na ulici Pekařská v roce 1976. Tehdy se pod lidmi na tramvajovém ostrůvku propadl chodník a v podzemí zmizela pětačtyřicetiletá žena, jejíž tělo se nikdy nenašlo.
Hlavním úkolem Svobodova předchůdce, architekta Hanáka, bylo zjistit, co se pod dlažbou nachází a předejít podobným nehodám v budoucnu. „Ve většině případů to spočívalo v tom, že se sklep zalil betonem nebo zasypal. Aby nehrozilo zřícení. Mě se to postupně přestávalo líbit. Nacházeli jsme totiž úžasné věci – krásné lunety, neporušené klenby,“ vzpomínal Svoboda.
Právě nálezy jako byl Mincmistrovský sklep nebo kostnice u svatého Jakuba jej přivedla k tomu, že by se o objevech měli lidé nejen dozvědět, ale měli by mít příležitost se na ně sami podívat.
O brněnském podzemí napsal několik knih. Výsledky jeho práce si ale každý rok prohlédnou i stovky turistů. Například když navštíví kostnici u svatého Jakuba, která je údajně po té pařížské druhou největší v Evropě.
„Když jsme se rozhodli kostnici zpřístupnit, věděli jsme, že to bude kontroverzní téma. Hodně lidí si myslí, že by se kosti neměly ukazovat. Někteří tvrdí, že by se těm zemřelým měl nechat klid, což je pravda. Řešili jsme velké dilema, protože statik navrhoval všechno včetně kostí prolít cementovým mlékem, aby to ztvrdlo a nikdy se to nepropadlo. To nám přišlo strašné a neuctivé k našim předkům,“ popsal expert na podzemí.
Právě úctu k mrtvým, kterých pod povrchem leží přes 50 tisíc, měli na paměti při práci na zpřístupnění kostnice. Kosti byly pouze přeskládány podél zdí, aby se mezi nimi dalo procházet a prostor odvětrávat. Kostnice je doplněna o výtvarná díla brněnských výtvarníků, která mají povýšit duchovní rozměr prostor a namísto výkladu tu zní jen tichá hudba složená Milošem Štědroněm pouze pro tento účel.
V přímém protikladu k tiché a uctivé atmosféře v podzemí je veselá a družná nálada, která po většinu roku panuje na Jakubském náměstí okolo kostela. Restaurační zahrádky i jen tak posedávající lidé tu v teplých dnech společně debatují, ale často i zpívají a tančí.
„Je tam zvláštní genius loci, nějaká imaginativní síla, která to místo činí příjemným. Lidem je tam dobře a málokdo to ví. Svatojakubský hřbitov, založený kolem kostela, byl jeden z největších v Brně. A ten hřbitov je tam stále,“ konstatoval Aleš Svoboda.
Nová architektonická úprava z roku 2001 totiž odstranila povrch pouze do hloubky necelého metru. Pod povrchem náměstí tak zůstali všichni, kdo tam byli v průběhu pěti stovek let existence hřbitova pohřbeni. Dobře se bavit na místě hřbitova podle Svobody není nic neuctivého.
„Hřbitovy bývaly místem setkávání lidí, popíjelo se tam, hrála tam hudba. To jen dnes už známe hřbitovy jako upravené zahrady. A to se teď okolo kostela opakuje,“ podotkl.
Načerno vyhloubené sklepy
Kromě kostnice jsou zpřístupněny i další prostory – Mincmistrovský sklep i labyrint sklepů pod Zelným trhem. V jeho případě jde vlastně o propojená sklepení měšťanských domů vyhloubených „načerno“. Sklepení totiž směla být pouze pod domem do hloubky dvou podlaží. Hloubit sklepy pod veřejným prostranstvím bylo přísně zakázáno.
„Jenže v 15. a 16. století se městu velmi hospodářsky dařilo a měšťané potřebovali sklepy nejen na skladování potravin, ale také například pro výrobu a distribuci piva a vína. A přestali tento zákaz respektovat,“ vysvětlil Svoboda.
Vznikla tak unikátní změť chodeb, kterou v současnosti mohou procházet i turisté. Aleš Svoboda ale kromě podzemních prostor našel i malý zlatý poklad – snubní prsten z konce 19. století. „Bylo to úplnou náhodou pod ulicí Česká, kde jsme fotografovali. Je na něm vyryt letopočet 1889 a francouzské jméno. Pikantní na tom je, že se to stalo na Velký pátek před Velikonocemi, kdy se podle pověstí otvírá podzemí s poklady,“ prozradil Marcele Antošové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
