O všedním životě v Terezíně vypráví kniha Poslední ghetto historičky Anny Hájkové

„Vyrostla jsem v rodině, kde babičky a dědové přežili válku buď jako odbojáři, nebo jako přeživší holocaustu. Když mi byly asi tři nebo čtyři roky, tak jsem se poprvé dozvěděla o židovských dějinách a o Terezíně. Když jsem coby studentka odjela poprvé do Izraele, tak  tam jsem se rozhodla, že se tomuto tématu budu věnovat podrobněji,“ svěřuje se Anna Hájková.

„Dostala jsem se díky mým příbuzným k pamětníkům v Izraeli a ti mě velmi srdečně přivítali. Byli v té době velmi vitální a vyprávěli mi, jak spolu hráli v Terezíně fotbal, jak randili s děvčaty a jak jim nizozemští židé přivezli kondenzované mléko a já jsem tím byla úplně pohlcená a fascinovaná. Jak jsem ty lidi poslouchala, tak jsem si řekla, že Terezín by byla krásná příležitost, i když samozřejmě velmi vážná, jak prozkoumat společnost v extrému,“ vypráví historička.

Hájková napsala na tohle téma disertační práci a pustila se do psaní knihy, která nejdříve vyšla v anglickém jazyce a letos byla přeložena do češtiny.

Co nového přináší její kniha o historii Terezína? Jak moc se jí podařilo vykreslit kompletní portrét života v terezínském ghettu? Co ji k napsání knihy inspirovalo a jaké příběhy ji zasáhly nejvíce? O tom si poslechněte v rozhovoru Lucie Hostačné.