O cestování, rituálech a tradicích našich předků s výtvarnicí Martinou Svozilovou

13. duben 2022

Martina Svozilová je výtvarnice, matka tří dětí, cestovatelka a milovnice tradic a lidových obyčejů našich předků. I když se svým mužem procestovali Asii, Rusko nebo Srí Lanku, teď je nejšťastnější na Tišnovsku, kde žije.

Miluje lidové  zvyky a obyčeje a promítá je do své tvorby. „Tradicemi se zabývám už víc než 20 let. Hodně jsme s mým mužem cestovali, seznamovala jsem se s tradicemi odlišných kultur a to mě navedlo zpátky k nám – měla jsem touhu objevovat vlastní kořeny. Odstartovalo to diplomkou, ve které jsem pátrala po ochranných předmětech, které naši předkové užívali během celého života. Tím jsem se dostala i k obřadním plachtám, takzvaným úvodnicím. To je speciální vyšívaná plachta, provází ženu klíčovými zážitky, oživuje se při svatebním rituálu.“

Před svojí svatbou zapojila do práce celou rodinu. „Dívky si je kdysi vyšívaly samy, já jsem požádala všechny svoje rodinné příslušníky. Můj nastávající měl na svatbě takzvaný svatební pás, který mu vytvářeli zase členové jeho rodiny. Plachta žila svým vlastním životem, předávala se od jednoho k druhému. Nejvíc výšivek na ní udělala teta ze Slovácka. Vnímám to jako poselství, předání jejich energie do mého života,“ vypráví Svozilová.

Společně s výšivkami jí vstoupily do života i krajky. „Když byly děti malé, tak moc času nezbývalo a vždycky večer, když šly spát, byla chvilka klidu a já jsem začala rodinné krajky ‚oživovat‘. Domalovávala jsem je akvarelem, vytvářela z nich obrazy. Důležitý tam byl příběh ženy, která konkrétní krajku vytvořila.“

Další tradice, do které se výtvarnice zamilovala, bylo tradiční malování pískem. „V Šardicích jsem se seznámila s paní Mišíkovou, která tam byla považována za hlavní malérečku. Při slavnostních příležitostech jako jsou třeba hody, tak vysypávaly ženy ornamenty. Pak jsem za ní jezdila, povídaly jsme si. Tenkrát už kvůli svému věku nesypala ornamenty na zemi, ale na stole, aby mi ukázala, jak se to dělá. Nabrala písek do dlaně a kreslila s ním, jako kdyby měla v ruce tužku.“

Jaké zážitky si dovezla z Kyrgyzstánu? Proč poslouchá vodu, vítr a zpěv ptáků? Jak využívá rodinné krajky k výtvarným dílům? To se dozvíte v rozhovoru s Janou Kobylinskou.

Spustit audio