Nulorožec Petra Stančíka je ohňostrojem imaginace a nápadů

Nulorožec – Petr Stančík
Nulorožec – Petr Stančík

Nulorožec, zatím poslední román Petra Stančíka (roč. 1968, dříve Petr Odillo Stradický ze Strdic) je kniha, která zaujme už obálkou vyzdobenou rytinou nosorožce, jemuž chybí roh.

Ten si může čtenář doplnit sám, prostrčí-li přichystaným řezem růžek třeba navštívenky – hned má nosorožce. A o to zvíře zpočátku opravdu jde, respektive o dvanáct uhořelých nosorožic, po jejichž smutném osudu pátrá Stančíkův prototypový kriminální inspektor Libor Lavabo.

Od Mlýna na mumie (Magnesia Litera za prózu 2013), kde si rodák z Rychnova nad Kněžnou osvojil dílem strukturu groteskně pojaté historické detektivky z časů prusko-rakouské války, dílem vytvořil typ groteskního detektiva Durmana, pokračuje Stančík v podobné linii už ve dvou románech: v Andělím vejci z časů vzniku a konce první republiky a nyní Nulorožci, z dnešní Prahy. Vypravěčem je samotný detektiv, vyzkoušená kombinace geniality, gurmánství, historických znalostí a pochopitelně a samozřejmě nadsamec.

Libor Lavabo je figura stejně komicky nadsazená, jako prostor a duch celého příběhu, v němž se dějí neuvěřitelné věci. Kromě Plivníka, látky vzbuzující po požití smrt ohněm, tu působí dětská zločinecká čeládka, pěstovaná k záchraně světa v dětských domovech Mraveneček ekologem, vlastně ekoložkou Patricií Metylounovou. Na Olšanském hřbitově je hrobka s tajemným gloglobusem, jenž umožňuje případným alkonautům cestovat na pohodlném lehátku za nejrůznějšími alkoholy okolo světa. Lavabo sám žije v romantické novogotické elektrorozvodně, neznámé to stavbě Josefa Mockera. Preislerovy obrazy zachycují souřadnice vchodu do podzemního světa, jenž je umístěn v Komorní hůrce, nejmladší české sopce, kterou nedaleko Františkových Lázní zkoumal – a to opravdu – Johann Wolfgang Goethe. Ten do románu vstupuje prostřednictvím svého máchovského tajného deníku, jehož kurentové písmo Lavabo hravě luští a překládá – tak důkladně vzdělávají studenty na Policejní akademii. Kromě pikantérií se tam dočítá o sporu mezi konzervativními neptunisty, stoupenci geologických i společenských sedimentů – a plutonisty, vyznávajícími revolučnost sopečné činnosti. Nulorožec je zkrátka hotovým ohňostrojem imaginace a nápadů, k jejichž uvedení Stančík používá postupy komické prózy – parodie, pastiše, ironických aluzí a především mystifikací. Každý si přijde na své – i milovníci Šalamounovy Písně písní, protože Lavabo je mj. také takřka básník…

Na snímku Petr Stančík, který získal ocenění Magnesia Litera za prózu Mlýn na mumie

Stančíkova bezuzdně marnotratná hra s fabulací a mystifikací se obrací především k poučenějším čtenářům, kteří si takový způsob humoru dovedou vychutnat. Pro ty méně poučené zbývá vyšperkovaný děj, plný thrillerových prvků (neustále se musí dít a děje něco nového a překvapivého) s krvavými scénami: povalují se tu uřezané dětské ruce, vařící mozek tryská z lidských uší, velkomyslná pojišťovací společnost obmýšlí Lavaba vymoženostmi moderního muže – nudit se nikdo nebude. I Goethův deník je prosycen velice máchovsky intimními zážitky s paní Hortensií von Dolce. A kromě toho se dozvíte, proč tak smutně dopadli sedláci u Chlumce. Je to velice šikovně napsaný rekreativní román, to na straně jedné, na straně druhé je zjevné, že takovou šikovnost umožňuje právě zvolený poprománový žánr, v němž vskutku nezáleží na ničem jiném než na imaginaci, na hře, provozované s klasickými prefabrikáty postav bojovníků proti zločinu, obětí i bláznivých sporů mezi plutonisty a neptunisty. Ale Stančík vede svého inspektora Lavaba také k poppokoře: Poté, co mu rozzuřené milenky zapálí a zničí příbytek i materiální doklady jeho příběhu (i ten Goethův deník pohltí plameny), vydá se ke Komorní hůrce, aby se seznámil s Goethovou Zlatou tečkou v černém jezeře ohřívaném magmatem na teplotu lidského těla. A tam objeví i osobní poznání a poslání…

Máte-li o dovolené čas, bude vám Stančíkův Nulorožec dobrým společníkem.

Spustit audio
autor: PhDr. Tomáš Sedláček

Související