Nový Schlinkův román obsáhne téměř století německé historie

17. leden 2018

Bernhard Schlink je vlastně povoláním právník, který občas psal kriminální romány. Román Predčítač ho katapultoval mezi nejúspěšnější spisovatele. Před pár dny v Německu vyšel Schlinkův nový román Olga.

Olga je silná osobnost. Její románový životopis sahá od pozdního
19. století až do 70. let 20. století. S jejím osudem je spojený i velký úsek německé historie. Možná až moc velký časový záběr pro jeden román?

Není jednoduché vyprávět příběh Olgy ve zkratce tak, aby nezněl kýčovitě. Narodila se v chudých poměrech, její rodiče brzo umřeli a její výchovy se ujala babička, strohá osoba, která ji vychovávala bez lásky. Olga se zamiluje do Herberta, syna velkostatkáře a továrníka, jeho rodiče jejich lásce samozřejmě brání, Herbertova sestra intrikuje. Olga si splní svůj sen a stane se učitelkou. Máte pocit, že příběh zavání grošovým románem? Překvapivé je, že jím ve skutečnosti není. I když musím hned na začátku říct: Bernhard Schlink vtěsnal do svého románu až moc událostí, a to na úkor hloubky a věrohodnosti postav.

Na rozdíl od Olgy, která vyzařuje klid a vyrovnanost, je Herbert velkým snílkem a dobrodruhem. Neustále Olgu opouští a vydává se do válek a za dobrodružstvím do Afriky, Jižní Ameriky, a nakonec na expedici do Arktidy, ze které se nevrátí.

Olga mezitím zestárla a ohluchla a živí se jako švadlena v rodině faráře. Jeho syn, Ferdinand, je vypravěčem první i druhé části románu. V druhém úseku už víme, o koho se jedná a jsme svědky nebývale přátelského vztahu starší ženy a mladíka. Ovšem to, co známe z Předčítače, bychom zde hledali marně. Chybí erotika, šťavnatost, napětí, příběh je bezkrevný, až suchý.

A. C. Sulzer: Mládí je cizí země

03510745.jpeg

Mládí je cizí země – nová kniha Alaina Clauda Sulzera. Bez začátku, bez konce, protože, jak autor sám říká: „Na začátek si nepamatuju a konec ještě neznám.“

Pokud jsme doteď knihu neodložili, jsme odměněni její třetí částí. Je ve formě dopisů, které psala Olga Herbertovi, když byl ztracený kdesi v Arktidě. Zpočátku ještě doufala, že žije a plánovala společnou budoucnost po jeho návratu. Později, když už bylo téměř jisté, že expedici nepřežil, pokračovala v dopisovém monologu tvrdošíjně dál. Na žádný z nich sice nedostala odpověď, ale zato čtenář si díky Olžiným dopisům může doplnit chybějící informace a leccos objasnit. Její dopisy jsou plné citu, pochyb, strachu a naděje. Láska k Herbertovi, který ji opustil, se mění ve strach a zlost. Stylisticky nepochybně nejlepší část románu, na jehož posledních stránkách na nás čeká ještě jedno odhalení...

autor: Eva Novak
Spustit audio