Nezapomenutelní: Adélka si svého pána vybrala

1. listopad 2016

O nešťastné a kruté smrti svého pejska, milované Adélky, nám napsal Jan Weingart z Brna. V rubrice Nezapomenutelní vzpomíná na výjimečný vztah, který s fenkou měl, její nešťastný konec i štěstí z nového pejska.

Před 23 lety si dcera pořídila pejska, nejmenšího pudlíka – toyku aprikot. Tehdy můj názor na tuto rasu nebyl vstřícný. Považoval jsem je za přešlechtěné. Jak ukázal čas, hluboce jsem se mýlil. Za určitou dobu se dcera stěhovala do „paneláku“ a potřebovala pejska na chvíli ohlídat.

Když si ho chtěla vzít zpět, ten to odmítl, schoval se, na pokyny paničky nereagoval. Zůstal u nás dalších 8 let. Byla to fenka a jmenovala se „Adélka“. Stali se z nás přátelé. Mohu se pochlubit, že přednost dávala mně až to budilo u ostatních mírnou závist. Byli jsme nerozlučná dvojka.

Já rozuměl její mimice, ona mne pak poslouchala na slovo. Její oči přímomluvily. Na to se nedá zapomenout!! Spávala se mnou stočená do klubíčka u mého levého ramene. Ničemu jsem ji neučil, stačilo situaci několikrát zopakovat a uměla to. Těch vzájemných citů je taková spousta, že se nedají v krátkosti popsat.

Nešťastný den před třinácti lety

1.4.2003 - úterý. Ten den se manželka rozhodla jít na procházku s dětmi. V kočárku vnučka, dva vnuci v předškolním věku a Adélka. Tato sestava se mi nelíbila a měl jsem takové vnitřní nutkání, že se něco stane. Doprovázel jsem ale syna, který potřeboval pomoci. Mohl jsem vzít Adélku sebou ale nevzal. Poslední co si pamatuji jsou její smutné oči, že nemůže jít se mnou.

Pomáhám synovi, když se mu ozval jeho mobil. Neber to, Adélka je mrtvá povídám. Syn ukončil hovor a říká, jak jsi to věděl? Nevím, snad předtucha. Adélku jsme pochovali na zahrádce. Pro slzy jsem neviděl a nechtěl nic vědět.

Až pozdě večer mi řekli co se stalo. Šli po levém břehu řeky Svratky z Jundrova do Komína. Přiřítil se cyklista a snad proto, že se mu zdálo, že má málo místa, s vulgární pokřikem nakopl Adélku rovnou do čumáčku. Byla na místě mrtvá. Být u toho já, ještě dnes jsem zavřený. Má bolest byla velká, že se na mne nedalo dívat. Styděl jsem se ale slzy mi tekly po tváři, všude jsem ji viděl.

Děti našly druhou Adélku

V pátek jsem přišel z práce domů, byla tam celá rodina a nějak divně se tvářili. Nechápal jsem, až náhle vidím na koberci se tulit takové chlupaté nic. Můj žal byl ale tak velký, že jsem pouze vzal na vědomí, že máme štěňátko.

Syn s dcerou se už nemohli dívat na to, jak mne to semlelo a proto na internetu sehnali štěňátko fenku. Pudla toyku aprikot. Ještě ve středu večer jeli pro štěňátko až za Prahu. Zájem byl velký, museli připlatit, chtěli aby se co nejvíce podobalo Adélce. Jak se jim to podařilo, vidíte na fotografii. Prostřední je Adélka I na kterou nikdy nezapomenu!! Menší obrázek je Adélka II.

Překvapila mne ta podobnost ve všem. Situace se opakuje,jsme přátelé, je to moje štěstíčko.Pomalu se připravuji na nejhorší, je ji už 13 let ale přiznávám jsem srab.

autor: ska
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...