Negativní tlak na školní jídelny není na místě. Od revoluce udělaly obrovský krok, myslí si metodička stravování

Školní jídelny začaly vznikat v 50. letech 20. století, kdy se do pracovního procesu musely z velké většiny zapojit i ženy a nemohly tedy připravovat obědy pro děti doma. Jídlo bývalo tehdy prosté, ve zdevastované Evropě nebylo z čeho brát. V jídelnách vařily třeba maminky, školník naléval mléko a rozdával svačiny.

„Generace, které navštěvovaly školní jídelny do roku 1990, si jistě vzpomenou na to, že v zelenině bylo v nabídce zelí, kapusta a petržel. Kuchařky neměly vůbec žádný výběr. Kolikrát si říkám, že ty kuchařky byly kouzelnice, že z toho mála dokázaly kolikrát vykouzlit krásná jídla,“ říká Packová.

Ve školních jídelnách se v současnosti stravuje milion a devět set tisíc strávníků, což je pětina republiky. Od roku 1989 prošlo školní stravování velkými změnami, ale potýká se s výrazným nedostatkem personálu a často i s nereálnými představami rodičů, kteří očekávají, že se děti budou stravovat jako v luxusním hotelu. „I přesto je náš systém unikátní, v některých státech stravování vůbec nemají, jinde si děti jídlo donáší. Například v Itálii chodí povinně do jídelny všechny děti do 18 let. To by asi u nás – po letech direktivy – zavést nešlo,“ dodává Anna Packová.

Jaké jídlo měl ve škole nejraději náš kolega Jiří Kokmotos? Co se v souvislosti se školním stravováním vybaví zprávařce Věře Schönbekové a proč chodila s nadšením do jídelny rozhlasová produkční Irena Halová? I to se dozvíte v Apetýtu Jarky Eliášové.