„Naše země potřebuje změnit myšlení lidí,“ říká Irena Edwards

24. listopad 2017
Dr. Irena Edwards

Irena Edwards je právnička původem z Domažlic, žije v Londýně. Ve své vlasti před několika lety založila obecně prospěšnou společnost Czech National Trust, zaměřenou na obnovu a správu památek. Jeho pilotním projektem se stala rekonstrukce a zpřístupnění hrobky Marie Ebner-Eschenbachové ve Zdislavicích na Kroměřížsku.

0:00
/
0:00

Czech National Trust funguje na bázi dobrovolnictví a zapojení komunit. Je členem mezinárodní organizace národních trustů INTO, je uspořádán podle modelu britského National Trustu a jeho motto zní: „Pro všechny a navždy“. Do České republiky přinesl funkční systém nestátní obnovy a správy památek: historických budov, zahrad, historické krajiny, ale i zvyků, umění všeho druhu, zkrátka všeho, co tvoří kulturní dědictví naší země.

V době, kdy vznikl Czech National Trust, měla Irena Edwards už zkušenosti z práce v britských dobrovolnických organizacích a byla také předsedkyní organizace Friends of Czech Heritage. K péči o památky se však dostala naplno až v roce 2013, kdy jako právnička odešla do důchodu. Umění a architektura byly její celoživotní láskou, ale otec ji přiměl vystudovat práva, a tak po emigraci do Velké Británie pokračovala v započaté kariéře tam.

Irena Edwards vypráví, jak se to stalo: „Mého otce vyrazili z posledního ročníku na právech v roce 1948. On potom strávil celý svůj život tím, že se snažil, abych já se stala právníkem.“ Dcera se tedy podvolila a vybudovala si právní kariéru v City, což je finanční část Londýna – „něco jako Wall Street“.

Měla však v sobě zaseté semínko lásky k památkářství. Její babička Barbora byla totiž i se svým manželem dlouho ve služebním poměru u dal Borgo-Netolických na hradě Kost a po nastolení vlády komunistů a zestátnění památek zde pracovala jako kastelánka.

„Když jsem byla malá, myslela jsem si, že babička vede Kost za pomoci svého psa Žerýčka - Jerryho. Babička byla neuvěřitelná žena. Počínala si tak, aby až budoucnost zavolá, nemohla na ni ukázat prstem, že neudělala, co udělat měla. A já jsem tím načichla,“ konstatuje paní Edwards. Pokud jde o národní kulturní dědictví, říkávala jí babička: „To je tvoje dědictví, Irenko, tak se o ně musíš starat.“

Hrobka Marie Ebner Eschenbachové v parku ve Zdislavicích.

Irena už od třinácti let prováděla ruské a německé turisty na hradě Kost. „Uměla jsem dobře jazyky, a tak mě babička hrozným způsobem využívala. Platila mi deset korun za týden,“ směje se paní Edwards. „Byla jsem jeden z jejích prvních dobrovolníků.“

O mnoho let později Irenu Edwards v Londýně zaujal britský National Trust: „Líbí se mi to dobrovolnictví a ta ‚místnost‛ starání se o kulturní památky. Lidé, kteří žijí kolem nějakého zámku, se zapojí a pomáhají – a nejenom hrabat listí. Třeba já jsem právník, takže v mezinárodní organizaci INTO poskytuju jako dobrovolník právní expertizu.“

Domácí historie trustového hnutí se táhne už od devadesátých let 20. století, kdy se Czech National Trust pokoušela založit řada lidí včetně prince Charlese, který je předsedou britského National Trustu. Princ Charles s princeznou Dianou procestoval Českou republiku – navštívil Prahu a další památky, byl velkým příznivcem Václava Havla. Ani princ Charles ale ve snaze založit CNT v Praze neuspěl.

Irena Edwards po roce 1989 přijela do České republiky jako právnička. Pomohla zde založit velkou právní firmu a zabývala se privatizacemi. „V devadesátých letech jsem byla z těch nejhorších lidí, prodávala jsem rodinné stříbro. Ale ne historické, většinou to byly velké průmyslové závody. Pracovala jsem od nevidím do nevidím. Historické budovy jsem při svých cestách viděla z okna, jak se rozpadají, a říkala jsem si: To kdyby viděla babička…“

Czech National Trust se jí po delším úsilí povedlo založit až poté, co navštívila zámek v Kroměříži a dala se do řeči s kastelánem Martinem Krčmou. Ten jí hned řekl: „Tak proč to nezaložíte tady?“ A oslovil svou někdejší spolužačku Evu Žallmannovou. Ta se v té době právě stěhovala z Brna na Kroměřížsko a řekla si, že ke všem svým aktivitám přidá ještě další – stala se první ředitelkou CNT. Jeho řídicím centrem tak v první fázi nebyla Praha, ale Kroměříž.

Z podnětu moravské skupiny dobrovolníků se pilotním projektem stala hrobka Marie Ebner-Eschenbachové. Ta se narodila jako hraběnka Dubská na zámku ve Zdislavicích u Kroměříže a ve vedle stojící hrobce je spolu s dalšími členy své rodiny pohřbena. Hrobka je sama o sobě unikátní stavbou: tato klasicistní budova je dvoupatrová a její kaple má střechu jako Pantheon v Římě.

Brigáda v parku u hrobky ve Zdislavicích.

Sama Eschenbachová však je významnou postavou – básnířka, spisovatelka, filozofka a filantropka byla dvakrát nominována na Nobelovu cenu a v nadsázce bývá označována za „rakouskou Boženu Němcovou“. Zatímco z Vídně jezdily k hrobce autobusy se školními dětmi, u nás se na ni skoro zapomnělo.

Czech National Trust překonal problémy spojené s komplikovanými vlastnickými vztahy a budovu hrobky i pozemek získal do správy a svého vlastnictví. Přesvědčil svým specifickým trustovým přístupem jak obec Troubky-Zdislavice, tak město Kroměříž, zlínský kraj a Ministerstvo kultury ČR – a nakonec i vlastníka pozemku Josého Hlavničku, žijícího v São Paulu v Brazílii. Nyní tedy už nic nebrání tomu, aby v přilehlém parku probíhaly brigády s mezinárodní účastí dobrovolníků a hrobka byla postupně opravována a zpřístupňována veřejnosti.

Jakkoli se trust v Praze původně nemohl uchytit, nakonec vznikla i tam pracovní skupina s projektem Poklady pražských ulic, který řídí současná ředitelka CNT Eva Heyd. Unikátní na trustovém přístupu je i to, že této obecně prospěšné společnosti nezáleží na tom, kdo je vlastníkem objektu, o který pečuje. „My se snažíme zachránit kulturní dědictví naší země, nám všem je jedno, kdo je vlastní,“ shrnuje Irena Edwards.