Nádoby pro minerální vodu, ze kterých v Mariánských Lázních pijí, se s dobou mění

Doby, kdy na mariánskolázeňské kolonádě korzovali svátečně ustrojení pánové a dámy a decentně usrkávali minerální vodu z překrásně zdobených nádobek, jsou nenávratně pryč. Dnes tam převládá volnočasové oblečení a PET lahve. Zejména u nás, Čechů. Zahraniční návštěvníci tráví v lázních více času a rádi si dopřejí určitý luxus. My preferujeme jiné výhody.

Mariánské Lázně jsou nejmladšími lázněmi v tzv. Západočeském lázeňském trojúhelníku. Jako samostatná obec vznikly až v roce 1812. Ne, že by se o zdejších minerálních pramenech nevědělo dřív – už v polovině 16. století se na dnešním Mariánskolázeňsku prováděly pokusy se získáváním kuchyňské soli odpařováním. Sůl byla tehdy v Českém království nedostatkovým zbožím a místní prameny jí obsahují hodně. Jenže je to hlavně projímavá Glauberova sůl. U ní hledejme začátky léčebného využití minerálních pramenů na Mariánskolázeňsku.

Lékař Jan Josef Nehr

Mariánské Lázně - památník dr. Nehrovi

Léčivé účinky zdejší minerální vody jako takové byly objeveny teprve koncem 18. století. V roce 1779 nastoupil do premonstrátského kláštera v Teplé mladý lékař Jan Josef Nehr a jal se prameny zkoumat. Léčil nejenom klášterní bratry, ale i vesničany z okolí. K tomuto účelu si vybral Křížový pramen, ze kterého se získávala tepelská sůl. A také Mariin pramen, což ale není klasická pitná kyselka, jedná se o silné vývěry oxidu uhličitého.

Vznik Mariánských Lázní

Jednoho dne se stal „zázrak“ - po měsíční kůře se na vlastní nohy postavil a domů odešel chromý syn kopáče jílu Gubernáta z Chotěšova, který ho sem přivezl na trakaři. Od té chvíle se doktor Nehr zasazoval o zřízení lázní. Přesvědčit se mu podařilo až opata Karla Kašpara Reitenbergera, který se zasloužil o postavení většiny lázeňských budov v Mariánských Lázních. To z jeho rozhodnutí tu od roku 1812 máme samostatnou obec Mariánské Lázně.

Slavní hosté

Mariánské Lázně - letos odhalené Sousoší Monarchů

Lázně postupně nabývaly věhlasu a časem je navštívila celá plejáda osobností evropské vzdělanosti. Jejich výčet by byl hodně dlouhý a tak se spokojíme s uvedením jenom několika z nich: N. V. Gogol, F. Chopin, A. Dvořák, F. Nietzsche, S. Freud, F. Kafka… Anglický král Edward VII. se v Mariánských Lázních v roce 1904 sešel s rakouským císařem Františkem Josefem I. – tuto událost připomíná letos odhalené Sousoší Monarchů (110. výročí) a veselé figurky i seriózní expozice v Městském muzeu (viz. fotogalerie).

Mariánské Lázně se tehdy dostaly na palcové titulky světového tisku. Edward VII. tu také v roce 1905 slavnostně otevřel golfové hřiště, které je dnes nejstarší v České republice. Nejbohatším návštěvníkem byl bezesporu perský šach Muzzefír Eddin – do Mariánských Lázní si přivezl zlatou vanu a při projížďkách kočárem rozhazoval po ulicích drobné mince. Požadoval každodenní ohňostroj, ale na to město jaksi nemělo…

Goethe a jeho poslední láska

Mariánské Lázně - pomník Goethe

Německý básník, spisovatel a učenec Johann Wolfgang Goethe je návštěvníkem, který poutá nejvíc pozornosti. V Mariánských Lázních pobýval v letech 1820 až 1823. Křížový pramen si údajně nechával posílat ve džbáncích i do Výmaru, tolik věřil jeho blahodárnému vlivu na své zdraví. Byl živoucí reklamou, jeho osobnost přitáhla do lázní spoustu hostů.

A traduje se, že zde prožil svoji poslední velkou lásku – k mladičké Ulrice von Levetzow. Byl o 55 let starší než ona. Pravdu o svém vztahu si oba vzali do hrobu. A my se můžeme jen dohadovat o tom, zda velkovévoda Karel August požádal v létě 1823 o Ulričinu ruku pro Goetha z jeho pověření nebo to byla osobní akce starého přítele. A proč se Ulrika za celý svůj život nikdy neprovdala? Dostala přece 12 nabídek k sňatku…

Město pramenů

Mariánské Lázně - Karolinin pramen svedený do trubek

Zatím byla řeč o Křížovém a Mariině pramenu, ale v Mariánských Lázních a okolí se nachází více než 100 pramenů různého složení – což přináší široké spektrum léčebného využití. Mariánskolázeňské prameny jsou oficiálně uznány za léčivé a jako k léčivům je třeba k nim přistupovat.

Pokud si nechcete ublížit, poraďte se předtím, než je začnete užívat, se svým lékařem. Uškodit by vám neměla voda z Karolinina pramene a z Ambrožových pramenů přezdívaných Prameny lásky. Ambrožovy prameny jsou slabě mineralizované a mají vyšší obsah železa, říká se, že pitím tohoto pramene děvčatům zčervenala líčka a muži omládli.

Přírodní vývěry

V Městském muzeu v Mariánských Lázních je k vidění ukázka původního vývěru pramene v dutém kmeni stromu, k takovým kdysi lidé chodili pro vodu s běžným nádobím z kuchyně. Dnes na kolonádě stačí otočit kohoutkem, minerální voda je svedena do potrubí. Praktické, ale nijak poetické.

Mariánské Lázně - muzeum ukázka původního přírodního vývěru pramene

My se věnujeme obnově původních přírodních vývěrů minerálních vod, takže můžeme jmenovat celou řadu minerálních pramenů třeba mezi Kynžvartem a Mariánskými Lázněmi, které mají zvířecí názvy, je to pramen Jezevčí, Srnčí, Myší, Zaječí, Kančí a další,“ uvádí ředitel muzea Ing. Jaromír Bartoš. Neradí je ale příliš ochutnávat, kvalita není kontrolována. Pro minerální vodu tedy raději opravdu zamiřte k prozaickým kohoutkům.

Nádoby na pití minerální vody

Poetičnost se vytrácí, také pokud jde o nádobky, ze kterých lidé vodu pijí. Hodně lidí dnes dává přednost PET lahvím a umělohmotným kelímkům – jsou levné, lehké, skladné a nerozbijí se. Zdá se, že plasty poznenáhlu vytlačí porcelán, který zase před desítkami let vytlačil sklo. Počátkem 19. století zareagovali na rozvoj lázeňství právě skláři a houfně rozšířili nabídku o skleněná pítka – číšky a pohárky s uchem či bez, zpravidla zdobené rytými nebo malovanými obrázky, často vedutami z lázeňského místa.

Mariánské Lázně - porcelánová pítka v obchodě se suvenýry

Někdy k nim patřila také skleněná brčka na nasávání vody. Ve 2. polovině 19. století skleněná pítka nahradila pítka porcelánová opatřená hubičkou. I porcelán byl (a stále je) bohatě dekorován. Hubička zajišťovala pohodlné pití vody a chránila zuby před usazováním kamene, není divu, že se porcelánová pítka ujala. V Mariánských Lázních ovšem až v polovině 20. století, o téměř 100 let později než jinde. Proč? Odpověď vám dá příspěvek Soni Vaicenbacherové.

Zdroj: 972. schůzka: Doktor dobroděj z domu U Zlaté koule