Na sever jsem jel dělat „lopatu“, říká dobrodruh Honza Drobný, který strávil se psy rok ve Švédsku

26. srpen 2021

Honza Drobný je spisovatel, dobrodruh, cestovatel. „Obecně moc nemám rád škatulky a nálepky. Ostatní si mě ale potřebují někam zařadit a tak mi říkají také třeba zaříkávač psů nebo český Cesar Millan (mexický psí trenér) a podobně,“ směje se.

Sám o sobě říká, že je ‚chlap bídná, nádoba hříšná‘. „Stejně se jmenovalo i mé představení, se kterým jsem za lidmi několik let jezdil po celé republice ještě před tím, než to přerušila covidová opatření.“

Je synem zpěváka Milana Drobného, ale není rád, když se jej na otce někdo zeptá v souvislosti s jeho prací: „Nic proti tátovi, ale tohle úplně nesnáším. Dost si zakládám na tom, že všechno, co jsem kdy dělal, s ním nemělo nic společného. Fakt jsem nebyl žádné protekční dítko. Ve svých  projektech mám třeba Vaška Vydru – jeho jsem oslovil jako kterýkoliv jiný smrtelník, po internetu,“ vysvětluje Drobný.

Nedávno se vrátil z více jak ročního pobytu ve Švédsku. Proč se rozhodl vydat právě tam? „Před lety jsem žil na tropickém ostrově, ale vždycky jsem chtěl na sever, vždycky jsem chtěl do divočiny, tak jsem využil toho, že mi tady padlo živobytí a jel jsem tam mimo jiné taky makat rukama.“

Cestoval i s celou svojí psí smečkou čtyř adoptovaných psů. Kvůli nim nelétá letadlem, ale jezdí speciálně upraveným autem. „Je to taková psí bouda na čtyřech kolech,“ dodává. Teď pracuje na tom, aby mohl sdílet svoje zážitky a inspirovat ostatní. „Něco už je na sociálních sítích, vzniká kniha a také film, byl tam za mnou kamarád s dronem, máme krásné záběry, na to se těším.“

Návrat domů ale nemá jen přívětivou tvář. „Když jsem se vrátil do vlasti, tak jsem z toho byl zděšený. Na severu jsem se za celých 13 měsíců ani jednou nenaštval – lidi jsou tam mnohem tolerantnější k názorům ostatních, projevuje se to všude, třeba i při řízení na silnici, v obchodech, v náladě mezi lidmi.“

Svou rodnou zemi ale přitom miluje: „Nechci hanit svou vlast, miluji Kokořínsko, kam jsem se teď po víc jak 30 letech vrátil, ale velmi citlivě vnímám, v jakém světě žijeme, jak se chováme k sobě, ke zvířatům, k planetě celkově.“ Sám se před lety vědomě musel rozhodnout, jak dál naloží se svým životem poté, co mu podle lékaře kvůli zdravotním potížím hrozilo ochrnutí. „Lidi se mi svěřují se svým trápením a já jsem za to vděčný. Princip mých sdělení je, že když se to daří, tak také oni mohou zvládnout své životní trable.“

Co všechno na severu Honza Drobný zažil? A čím by chtěl ostatní inspirovat? To zjistíte v rozhovoru Jany Kobylinské.

Spustit audio

Související