Na Bílou sobotu hoří ohně, Je to symbol světla, které přišlo s Kristem do světa

Dnes je Bílá sobota. Církev jí někdy nazývá aliturgickým dnem, protože se dnes zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a případně svátosti smíření. Hlavním obřadem je tak noční vigilie, bdění.

Přes den zůstávají katolické kostely neozdobené, nehraje v nich hudba, lidé do nich mohou přicházet v tichosti, modlit se a poklonit symbolickému Kristovu hrobu. Večer pak součástí vigilie bývají také křty, většinou dospělých lidí, kteří se rozhodli stát křesťany.

A před kostely večer hoří ohně symbol světla, které s Kristem přišlo do světa.

Kroměřížský farář Vít Hlavica říká, že v kostele se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň. Kněz s asistencí vycházejí z kostela v bílých rouchách a s velikonoční svící tzv. „paškálem“.

Po pozdravení přítomných kněz oheň požehná a modlí se. Po požehnání ohně následuje požehnání velikonoční svíce – „paškálu“, na kterém je uveden aktuální letopočet.

Na Bílou sobotu končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří se po celý den intenzivně připravovali na křest o velikonoční vigilii (ta ale k Bílé sobotě v pojetí starokřesťanské ani dnešní liturgie nepatří). Název může také pocházet z lidových zvyků velkého úklidu a bílení, konaných tento den před nedělí Zmrtvýchvstání.

autor: Pavel Sedláček

Související