Mladá autorka Hana Pololáníková píše básně a relaxuje při fotografování

24. říjen 2017
Fotografování je pro Hanu Pololáníkovou relaxační a intuitivní činnost.

Poslechněte si rozhovor, který s Hanou Pololáníkovou natočila studentka JAMU Kristýna Synková. Zaujme vás i způsob, jakým její básně recitují tři dívky současně.

Nadějná básnířka a talentovaná fotografka Hana Pololáníková pochází z Velatic – malé vesničky poblíž Brna. Po dokončení studia na Biskupském gymnáziu se na čas věnovala bohemistice a v současné sobě studuje fotografii na univerzitě Jana E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Cestu k poezii si Hana našla nedlouho potom, co se v první třídě naučila číst a psát. Mezníkem v její tvorbě, jak sama říká, pak bylo setkání s brněnským básníkem Vítem Slívou, které zásadně ovlivnilo její postoj k poezii. Haniny básně jsou citlivé a vyznačují se příjemnou lehkostí a zvukomalbou.

Fotografování je pro Hanu Pololáníkovou relaxační a intuitivní činnost.

Po několika letech, které strávila psaním takříkajíc do šuplíku, se konečně rozhodla své texty veřejně sdílet prostřednictvím blogu. Mimo to má nyní za sebou i četná autorská především na brněnské scéně. Já osobně se s její poezií setkala až díky její účasti na Literární soutěži Františka Halase v Kunštátě, kde se Hana se svými básněmi probojovala až do samotného finále.

Fotografování je pro Hanu Pololáníkovou relaxační a intuitivní činnost.

Naše setkání proběhlo během jednoho zimního odpoledne v Brně. Hana, jemná a útlá dívka s dlouhými tmavými vlasy, přiběhla na minutu přesně a s širokým úsměvem mi hned podávala ruku. Kromě rozhovoru o její básnické tvorbě, přišla řeč i na Haninu druhou velkou vášeň, kterou je fotografie.

Fotografování je pro Hanu Pololáníkovou relaxační a intuitivní činnost.

Sama považuje fotografování za nesmírně relaxační a intuitivní činnost, při které, na rozdíl od svých básní, může konečně vnímat a komunikovat pouze obrazem. Hana dále v rozhovoru popisuje, jaký typ fotografií je jí nejbližší a čeho se jejich prostřednictvím snaží dosáhnout.

Fotografování je pro Hanu Pololáníkovou relaxační a intuitivní činnost.

Pro reprodukování Haniných básní je způsob interpretace stěžejní. Ona sama při recitaci vsází spíše na svou přirozenost než na přehnanou stylizaci, pro kterou v její poezii ostatně ani není místo. Básně proto načetla sama autorka v doprovodu studentek Gymnázia Boskovice Kamily Hrnčířové a Nikol Halamáskové.