Miloš Šenkýř: Změřím tě, zaplať. Nezměřím tě, vol mne
Je správné, když jedno město bere úsekové měření rychlosti aut všema deseti a druhé je intenzivně odmítá? Má patřit rozhodování o radarech mezi kompetence místních politiků a teoreticky se tak měnit každými volbami?
Ta dvě města dělí pár kilometrů. Jihomoravské Rosice z pokut vybraných za rychle jedoucí auta pozvolna vydělávají na stavbu biotopu. Mají stacionární radary v ulicích a ještě jim čas od času vydělá měření rychlosti při opravách blízké dálnice D1.
Čtěte také
To v nedalekém Brně se radní postavili proti měření rychlosti pomocí už nainstalovaných kamer v Husovickém tunelu, a to přesto, že je navrhla policie a Ředitelství silnic a dálnic. Druhé největší město republiky totiž nemá žádný stacionární radar nebo úsekové měření, protože si to jeho radní nepřejí.
Je měření rychlosti typicky tím, o čem by měla rozhodovat místní samospráva? Je to téma, na kterém může politik vydělat i prodělat. Při měření to může být slovy o umravnění řidičů i získání peněz na dobré účely. A při odmítnutí radaru benevolencí vůči motoristům. Jde jen o to, jak to politik zvládne „prodat“.
Nicméně byla hlavním účelem svěření této kompetence na úroveň obcí možnost vydělávat peníze či politické body? Tou hlavní snad byla bezpečnost.
Kompetence krajům?
Vezměme proto tuhle úvahu ještě jinak. Sáhněme po jednom ze základních předpisů, kterým se řídí veřejná správa, po správním řádu. Ten hned na začátku definuje několik zásad. A jednou z nich je zásada předvídatelnosti. Při rozhodování podobných případů nemají vznikat nedůvodné rozdíly.
Čtěte také
Jak je tedy možné, že zákonem dané postupy při povolování fungování radarů vedou k tomu, že na obdobných místech jednou pokutu zaplatím a podruhé ne? Nemusíme už srovnávat Brno a Rosice. Proč v brněnských tunelech nechají politici kamery odpočívat, zatímco v podobných tunelech na pražském okruhu fungují?
A odmysleme tentokrát i to, že jedním z argumentů, za něž se brněnští politici skrývají, je to, že v tom brněnském tunelu bývají stejně kolony. A bude na něj navazovat stavba, která dopravu dál omezí.
Největší pojistkou pro umístění pevných radarů je povinnost souhlasu policie. Jak se zdá, slabou pojistkou.
Jak z toho ven? Můžeme se zamyslet, jak by se změnila situace v okamžiku, kdy by vybrané peníze nebyly příjmem daného města či obce. Radnice by si strhly vynaložené náklady a zbytek by šel – kupříkladu – do Státního fondu dopravní infrastruktury, na činnost BESIPu, na veřejnou dopravu v daném kraji.
A druhá myšlenka pomyslného testu. Jak by se rozmístění pevných radarů změnilo, kdyby tato kompetence připadla třeba krajům?
Pokud kterákoli z těchto úvah znejistí existenci – či naopak neexistenci – konkrétního radaru, je tu cosi, co stojí za zamyšlení.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
