Miloš Šenkýř: Věkové limity naruby
Nový ombudsman Stanislav Křeček se stal rekordmanem. Je zřejmě nejstarším představitelem některé z veřejných institucí v naší republice.
Nechtěně svým nástupem otevřel diskusi o tom, jaká věková pravidla platí ve veřejné sféře.
Čtěte také
Ombudsmanka Anna Šabatová řešila loni touto dobou zajímavou otázku. Došla jí z horní komory parlamentu. Jedna ze senátorek se jí ptala, jestli není diskriminace, když lidé ve věku nad 70 let musí ve státních službách skončit.
Anna Šabatová tehdy odepsala, že omezení pro lidi ve státní službě nepovažuje za diskriminační. Musí ale být řádně zdůvodněné.
O rok později do funkce veřejného ochránce práv nastoupil muž, kterému bude v květnu 82 let. Jeho mandát je šestiletý. Až skončí, bude mu bez dvou let a pár dnů devadesát. To není diskriminace věkem, ta čísla jsou fakta.
Nejnižší možný věk
Čtěte také
A zdůrazňuji, je spousta lidí, kteří i v těchto letech kypí energií a hýří nápady. Ale je to také legitimní důvod k úvahám o tom, jak naše zákony a veřejná sféra pracují s aspektem věku státních zaměstnanců.
Když soudce nebo státní úředník dovrší sedmdesátiny, je to pro něj zákonný popud – a dokonce rozkaz – k odchodu na odpočinek. Tedy, s drobnými výjimkami, které pár let platí třeba pro dosluhující velvyslance, a omezení nemají například ústavní soudci.
A naše zákony znají i opačný limit – nejnižší možný věk. Týká se soudců, kteří musejí mít nejméně 30 let, ti ústavní ještě o deset let víc. A dolní věkové limity se vztahují i na politiky. Poslanec musí mít nejméně 21 let a senátor a prezident nejméně 40 let.
Věkové limity tedy v našich předpisech známe. Shrnuto a podtrženo, státní zaměstnanci mají věk limitovaný nahoře, politici dole. Jen soudci nahoře i dole.
Popravdě by mě jen zajímalo, jak by zněla odpověď na stejný dotaz týkající se věkové diskriminace, kdyby na něj šla otázka současnému ombudsmanovi.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
