Miloš Šenkýř: Salámová metoda Grand Prix
Je nejvyšší čas říct „dost“ diskusím o dalším zvyšování veřejných peněz na pořádání Velké ceny v Brně. Jak to ostatně řekli brněnští zastupitelé.
A místo toho klidně začít jednat s dalšími aktéry, jestli by nešlo společně uspořádat něco, co by ji aspoň zčásti nahradilo. Když nic jiného, mírně to přitlačí držitele, a hlavně prodejce licenčních práv ke zdi.
Čtěte také
Zná to každý z nás. Za něco zaplatil, a když se ukáže, že by tu zaplacenou cenu mohl ztratit, tak znovu raději připlatí. To, co se zpočátku zdálo výhodné, je už výhodné méně. A něco užitečného se začíná měnit ve strach, kolik peněz jinak promarním.
Přesně do této fáze se dostávají boje o osud brněnské Velké ceny motocyklů. Ty závody jsou výjimečné, ale každá výjimečnost má své hranice.
Když odmítl před pěti lety závody pořádat majitel brněnského Masarykova okruhu, vrhli se do vyjednávání politici na brněnské radnici a na hejtmanství. S tím, že budou soutěž pořádat a platit onen všemocný zalistovací poplatek jakési nadnárodní firmě. A dokonce tehdy souhlasili s jeho pozvolným navyšováním. A mohli se prsit, jak závody zachránili.
Brno jako spolumajitel?
Čtěte také
V praxi to teď vypadá tak, že většinu akce nadále organizuje brněnský automotodrom jako soukromá firma, rizika spojená se ztrátou nese ale spolek města a kraje. A ten pak k dotaci tlačí i státní pokladnu s argumentem, že vybrané daně a mezinárodní propagace to vysoce vrátí.
Říká se tomu salámová metoda. Nadnárodní firma žádá víc a víc peněz od města a kraje, ty zase postupně vytahají víc peněz od státu. Teď už jsme řádově na stovkách milionů korun z veřejných rozpočtů za uplynulé roky.
A na stole je další bod, zvaný stav závodní dráhy. Odhad ceny je sto milionů korun a platit mají opět město a kraj. Opomiňme, že někdo podepsal smlouvu, která takovou povinnost dává v souvislosti s Velkou cenou jim, a ne soukromému majiteli dráhy, který ji pronajímá nejen pro tyto závody. Právě tak se – ovšem jen zatím – oprosťme od dotazu, který právník podpis takového dokumentu doporučil a proč konkrétní politik takový závazek podepsal.
Čtěte také
Dát teď za nový asfalt sto milionů korun – ale třeba i dvacet, jak zněl návrh z brněnské radnice – je dalších pár koleček salámu vedoucích k tomu, aby na konci někdo získal celou a ještě hezky naporcovanou štangli.
Když dá Brno, kraj nebo stát peníze za dráhu, tak až přijde na vyjednávání o příštím poplatku za pořádání Velké ceny, opět raději politici zaplatí víc, aby ty již zaplacené peníze nepromarnili. A když je nedají, mohou promarnit už smluvně určené peníze na další ročník. To ovšem nic nemění na vyhlídce, že poplatek bude brzy čtvrt miliardy korun ročně, a to opět do pokladny mezinárodní firmy.
Je na místě se ptát – nemohly by se Brno a kraj za vynaložené peníze stát aspoň spolumajiteli automotodromu, a to úměrně tomu, jaká je jeho současná hodnota? A nestálo by za to v koronavirem oslabeném světě – nebo aspoň Evropě – oslovit další pořadatele závodů Velké ceny a vymyslet společně podnik, který bude možná o něco méně slavný, ale nebude z veřejných rozpočtů vytahovat stamiliony pro soukromou firmu? Možná totiž ten problém s penězi neřeší jen v Brně. A když nic jiného, je to metoda, jak jen tak nepodlehnout diktátu a salámovým praktikám.
Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
