Miloš Šenkýř: Pane předsedo, vyznáte se v tom?

Je to zdánlivě jednoduchá otázka. Ke kterému okresnímu soudu půjdou se svými problémy obyvatelé okresu Brno-venkov? Kdo by řekl, že je to jasné, přece k Okresnímu soudu Brno-venkov, neříká pravdu. Okres Brno-venkov nespadá jen do jeho působnosti. Některé obce patří také pod okresní soudy v Blansku, Břeclavi, Znojmě – a dokonce i pod okresní soudy Třebíč a Žďár nad Sázavou v sousedním kraji Vysočina. A to není v soudním spletenci v republice zdaleka jediný případ.

Čtěte také

Zeman už stačil nového předsedu Nejvyššího soudu bolestně poškodit, myslí si šéfka Soudcovské unie Zemanová

Působnost soudů se řídí zákonem o soudech a soudcích. A tak všechny reformy veřejné správy, změny území okresů i krajů, nechaly soudy stranou i s jejich vymezením území. Snad jedinou výjimkou bylo vytvoření poboček krajských soudů v takzvaně nových krajských městech. Ale kdo by řekl, že takové pobočky situaci zlepšily, tak opět nemá pravdu.

Každý jinam

Právě území kraje Vysočina spadá pod tři krajské soudy. A protože dva z nich mají také pobočky spravující část agend ve vysočinských okresech, tak celkem lidé z Vysočiny mohou skončit pod pěti pracovišti krajských soudů. Konkrétně v Jihlavě, ale také v Brně, Hradci Králové, v Českých Budějovicích a v Táboře.

Už jen tyto zmatky jsou dost pádným argumentem pro podstatnou reformu systému justice. Ale rozhodně ne v tom, aby v každém kraji fungoval plnohodnotný krajský soud. Bylo by to drahé. Bylo by potřeba dělit veřejné rejstříky, které při nich fungují, vhodné by byly nové vazební věznice, protože třeba ve Zlínském kraji není žádná.

Redukce má smysl

Čtěte také

Jsou dobří státní zástupci a pak ti, kterým říkám zas tupci, komentuje bývalý ústavní soudce Balík problémy kauzy Čapí hnízdo

Ministryně spravedlnosti nedávno označila ujasnění struktury soudů za důležité. A s nimi také i změnu dalších institucí, jako je státní zastupitelství. Připomněla, že také nemusí mít každý okres svůj okresní soud.

To není nic nového – už v historii se obvody působnosti soudů lišily od teritorií jiných částí veřejné správy. Jde to vlastně přirovnat ke zdravotnictví, které si prošlo redukcí systému malých špitálů. Tam tehdy jasně zaznělo – když některá oddělení konkrétní operace budou dělat jednou za dlouhou dobu, nemohou je z principu udělat tak dobře jako ta, která se s nimi potýkají pravidelně. A v době, kdy funguje doprava jinak než za císaře pána, není problém nemocného dovézt na patřičné pracoviště.

Miloš Šenkýř|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Soudy jsou na tom podobně. Pokud by těch na nejnižší úrovni bylo méně, dostanou se častěji i k závažnějším případům, které nyní v první instanci řeší až krajské soudy. A v rámci zjednodušení si musíme znovu položit i otázku, jestli potřebujeme dva vrchní soudy a jestli nám nestačí třístupňové soudnictví, totiž okresní, krajské a nejvyšší soud.

Teď uvidíme, co na to nejen ministryně, ale také nový předseda Nejvyššího soudu.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno