Miloš Šenkýř: Alibismus o posouvání času dostal dalších pět let

„Když den noci je nejmíň délkou práv. Když na celém patnáctá je orloji, ohon páva na pokladě stojí,“ tak nějak zní překlad části říkanky, která prý vede k tajemným pokladům poblíž hradu Veveří nad Brněnskou přehradou. Můžeme se pousmát nad ideály těch, kteří věřili v ukryté bohatství řádu templářů. Ale ta slova mají své kouzlo. Časové kouzlo.

Čtěte také

Proti střídání času se ozývá hlasitá menšina, říká Sitar. Změna dělá lidem problém, oponuje Bendová

Připomínají, že naši předci užívali – ať už z jakýchkoli důvodů – i jiná měření času, než známe dnes. Že den dokázali začít měřit s východem, nebo dokonce se západem slunce. A že jim nějaká ozubená kolečka či kmity v atomových hodinách byly na hony vzdálené. Slunce se jim v čase budíčku staralo o posun každý den, samo sebou citelně menší než ten náš letní a neletní čas.

Plány ztroskotaly

Být podle předběžných plánů bruselských politiků, měli jsme už podzimní posouvání hodin zažívat naposledy. A to ať už bychom se dohodli na tom, zůstat v našem případě u středoevropského času – nebo zvolili ten letní.

Koronavirová pandemie přišla právě včas, aby politikům pomohla zamaskovat, že se domluvit nedokázali. Vlastně je to směšné. Jsou přímo nebo nepřímo u pojmenovávání různých produktů, stanovují pravidla pro jednotné výrobky, normy pro kdeco. Ale na tom, jaký čas bude v Evropě – či spíše v Evropské unii – platit, se nedohodli. Unii v tom nesjednotili.

Čtěte také

Ekonomické důvody nejsou, lidem to škodí, zrušme to, říká o střídání časů senátor Šilar

A tak i naše vláda v září rozhodla, že letní čas bude také v dalších pěti letech stejně jako dosud začínat vždy poslední březnovou neděli. A trvat do poslední neděle v říjnu. Na další rozhodnutí o takové věci si vzali politici víc času než na spoustu reforem, které zvládli (nebo nezvládli) za citelně kratší dobu. To je alibismus.

Letní čas v našich zemích funguje od roku 1979 nepřetržitě léto co léto. A s velkou pravděpodobností se k té padesátce přiblíží bez ohledu na to, že jeho původní smysl vzal za své.

Začátek výuky

Protože teď už to není údaj na hodinách, který by ovládal přehazování vypínačů, nahazování těžkých strojů a spouštění elektráren. Když se podnik dohodne, může stanovit směny podle potřeby. Dokonce se může řídit tím časem, který dal vzniknout staré říkance o hradě Veveří. Východem a západem slunce, kterým se řídilo dávné měření času.

Mimochodem, pokud by chtěl někdo uvažovat o efektivním nástroji, jak řídit vstávání a usínání společnosti, jak ovlivnit začátky směn a další faktory, nejsou jím hodiny. Aspoň ne přímo.

Miloš Šenkýř|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Zkusme si jen tak nezávazně pohrát s myšlenkou, jak by dobu svícení a všechno další dění včetně jízdních řadů změnil třeba zdánlivě tak nepatrný moment, jako je posun začátku školní výuky. Řekněme o tu hodinu, o které diskuse o letním času je.

Ale teď už vzhůru do pěti měsíců středoevropského času. Poslední zjevně nebudou.

Autor je editor a moderátor Českého rozhlasu Brno