Milan Svoboda a Jiří Bartoloměj Šturc: Franz hrabě Clam-Gallas byl především šlechticem ducha a slušným člověkem

19. říjen 2018

V říjnových dnech roku 2018 si připomínáme sté výročí vzniku Československa. Hlásíme se k němu i my, dnešní obyvatelé nástupnické, územně menší a národnostně méně pestré České Republiky.

Československo bylo státem mnohonárodnostním s výraznou německou a maďarskou menšinou a lze jej vnímat především jako vítězný projekt Čechů a Slováků. Mezi říjnové poražené lze při jistém zjednodušení počítat německou národnostní menšinu, katolickou církev a zemskou šlechtu, jíž hluboce zasáhla následná pozemková reforma.

Vnímání šlechty jako poražené, nebo dokonce k Československu nepřátelsky naladěné společenské skupiny, by ale bylo příliš zjednodušující, tvrdí potomek původně  saskéhošlechtického rodu Šturzů Jiří Bartoloměj Šturc:

Někteří představitelé šlechty prvorepublikový étos dokonce nadšeně přivítali a aktivně se zapojili do budování nového státu.

Existují i doložené (pravda kuriózní) případy účasti některých potomků české šlechty v legionářském hnutí. 

Že česká katolická šlechta, navíc německy mluvící, nemusela být vždy nepřítelem nového státu, přesto však v jistém smyslu jeho obětí, o tom vypovídá právě příběh posledních  Clam-Gallasů, představitelů  šlechtického  rodu spravujícího  po staletí liberecké a frýdlantské panství.

Milan Svoboda spoluautor knihy Hrabata z Gallasu, Clam-Gallasu a Hejnice k osudu posledního  mužského představitele rodu dodává: 

Franz Clam Gallas je člověkem dvou epoch, té odcházející rakousko-uherské, současně je ale člověkem moderní doby, svým způsobem dítětem svého věku. To co vnímáme jako konzervativní je jednak tradice v rodině a pochopitelně, to co se dědí, výchova a vůbec chování. Proto o něm mluvíme jako o slušném člověku, totiž, že se chová ke všem stejně, i když mu tak někteří neoplácejí.

Zrušení šlechtických titulů, nástup nových elit, zejména tzv. pozemková reforma původně motivovaná sociálně, na majetné představitele české šlechty dolehly poměrně tvrdě,  i přesto , že představitelé  šlechtických rodů (Clam - Gallasy nevyjímaje) byli dobrými hospodáři dávajícími  práci stovkám lidí, kultivujícími po staletí  krajinu svých rodových držav.

„Co lze možná obecně považovat na šlechtictví stále aktuální a díky čemuž možná bude šlechtictví jako fenomén fungovat dál,  je skutečnost, že ti lidé stáli rovně i v tom neštěstí, které je ve 20. století potkalo. Mám před očima slušné potivé lidi, to byla má zkušenost ať už s příbuznými nebo s ostatními členy šlechtických rodů,” doplňuje Milana Svobodu Jiří Bartoloměj Šturc.

Zda je nedávné odhalení busty Franze Clam Gallase v Libereckém parku Clam Gallasů nápravou křivdy a jistou splátkou dluhu poslednímu mužskému představiteli rodu,  zda je spravedlivé hledět na šlechtu prizmatem prvorepublikové, nebo dokonce poúnorové historiografie,  čím může étos šlechtictví nebo prostě “obyčejná” slušnost  předřídnových elit inspirovat  dnešního člověka i těchto otázek se dotkli Milan Svoboda a Jiří Bartoloměj  Šturc hosté říjnové Vizitky  vysílané z libereckého studia Českého rozhlasu.

Milan  Svoboda
Historik, působící na katedře historie Přírodovědně-humanitní a pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci. zaměřený na české dějiny raného novověku, zejména s ohledem na regionální dějiny Frýdlantska, Liberecka, Žitavska a Horní Lužice. Zaměřuje se především na české dějiny raného novověku, předevěím šlechty  konkrétně v regionu severních Čech odkud pochází. Nejrozsáhleji publikoval   k rodu Redernů dále se věnuje rodům Biberštejnů, Gallasů i Clam-Gallasů.

Jiří Bartoloměj Šturc
Historik, hudební teoretik, skladatel a operní zpěvák v angažmá libereckého Divadla Františka Xavera Šaldy,  se tématu šlechty věnuje z osobní  i odborné perspektivy.  Je potokem  průmyslnického šlechtického rodu Šturzů spřízněný s Černíny  z Chudenic a vzdáleně i s Clam-Gallasy. Je autorem několika  historických publikací, divadelních recenzí, básní a prózy. 

autor: David Hamr
Spustit audio