Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!

Dámy, to je, jako kdybyste se zeptaly chlapů v hospodě, jestli mají rádi pivo. Většinou žena ví, že ji má její muž rád, a neptá se. Neptá se, protože ví, že ten její ji má rád, i když to neříká. Jsou ovšem ženy, které to přesto slyšet potřebují.

„Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!“

Tahle otázka, která byla spíše výkřikem, zněla v domácnosti mého kamaráda Petra, každý týden. Každý týden se ho jeho žena Lída zoufale ptala, jestli ji má rád.

Petr je vědec, žije svými výzkumy, ale protože svoji ženu Lídu miluje, vymyslel jednoduchý plán. Dal si do mobilu toto upozornění: Říct Lilince, že ji mám rád.

A tak mu každou středu, v devět hodin ráno, píplo v mobilu toto upozornění a on Lilince buď zavolal, a řekl, že jí má rád, nebo jí poslal sms, Lilinko, mám tě moc rád, nebo přišel večer s kytkou a řekl jí totéž osobně.

Lilinka byla spokojená a netrvalo dlouho, pochlubila se kamarádkám.

Pochlubila se jednou, dvakrát, pochlubila se třikrát.

„Hele, Lído, já tedy nechci nic říkat, ale von ti to říká vždycky ve středu, viď,“ řekla jedna její kamarádka, která ráda kouká na detektivky.

Lilinka se zamyslela a pak přikývla.

„Ve středu. Ale to je přece jedno, ne?“

„To tedy není jedno,“ řekla druhá kamarádka, která nevěří ničemu, co slyší.

„Ve středu asi nemá tvůj Peťánek čistý svědomí, proto ti říká, že tě má rád! A proto sem tam přinese i kytku.“

„Zahýbá ti,“ měla jasno ta, která ráda kouká na detektivky.

„Musíš ho sledovat!“

Tak si Lilinka počkala na středu. Kolem deváté jí Peťánek zavolal, a řekl, že ji miluje. Když hovor skončil, Lilinka se krátce vyplakala, pak nasedla do auta a zaparkovala kousek od Peťánkova výzkumného ústavu.

Kolem jedenácté vyšel Peťánek z recepce, šel ke svému autu, nasedl a jel směrem k restauraci, kam chodil na oběd. Tentokrát ale tuto restauraci přejel a jel dál, do centra.

Před nejluxusnější restauraci, kde Lilinka nikdy nebyla, zaparkoval a šel dovnitř.

Chvíli po něm tam vešla i Lilinka. Když uviděla, že se Peťánek důvěrně vítá s nějakou ženskou, která vypadá líp než Lilinka a její dvě kamarádky dohromady, vrhla se k jejich stolu, začala ji mlátit kabelkou a křičela na celou luxusní restauraci, tak mně říká každou středu, že mě má rád, ale s tebou mi každou středu zahejbá, ty couro jedna!

„Coura jedna“ byla jistá movitá dáma, která chtěla věnovat Peťánkovu ústavu jisté peníze, na výzkum jistého preparátu. Pochopitelně, že po tomto útoku, nevěnovala ústavu nic.

Víte, já si myslím, když člověk není úplně natvrdlý, že musí poznat, jestli ho ten druhý má rád nebo nemá.

Já například vím, že mě pan Fuchs rád má, i když mi to naposledy řekl v roce 1984. Tady je jeden příklad jeho lásky.

V létě jsme byli na chalupě, já si povídala s kytičkama a pan Fuchs řezal dříví na zimu. Za půl hodiny mě zavolal, abych mu podržela prkno, které řezal. Tak jsem přišla, podržela mu prkno a šla jsem zase ke kytičkám.

Uběhla půl hodina a zavolal mě zase. Tak jsem zase podržela prkno, pan Fuchs asi minutku řezal, pak prkno odřízl, a povídá, no, teď jsi mi to sice držet nemusela, ale já jsem chtěl cejtit tvoji vůni.